10 nezáživných fakt o mé (o)sobě

-


1. Nikdy jsem nebrečela u Titanicu- prostě mi to nepřijde tak smutné, nevím proč. Naopak se stoprocentně rozpláču u Romea a Julie z roku 1968, u konce první série "Jak jsem poznal Vaši matku" a u animáče "Vzhůru do oblak." (napište mi do komentářů, jaké scény rozbrečí Vás :-)

2. Mívala jsem prodloužené vlasy a už bych to nikdy znovu nechtěla.

3. Musím si stříhat nehty až úplně na kůži.

4. Mám nadvakrát zlomený nos.

5. Bojím se, že s brýlemi budu vypadat chytřejší a učitelé si mě budou víc všímat, a proto je moc nenosím.

6. Věřím každé záhadě a konspirační teorii a mám nutkání všemu přijít na kloub, což lidi v mém okolí trošku štve.

7. Hodiny na mém nočním stolku jdou o pět minut zpátky.

8. Každé ráno pravidelně zaspávám už dva roky.

9. Moje nejoblíbenější pití je prostě ledová voda.

10. Pokud v noci spím a nikdo neleží vedle mně (pes, přítel..), tak objímám polštář.

Jelikož jsou svátky a moje mysl a žaludek už jsou unavené, tak jsem tentokrát trochu odlehčila. Copak nezáživného mi povíte o sobě? Piště do komentářů- jde to i anonymně ;-)

Komentáře

  1. Anonymní29. prosince 2013 v 20:08

    Tvoje nejblíbenější pití?? prostě ledová vodka :D a sceny ktery me rozplacou..?? ted me napada konec pianisty a pak scena z nic nas nerozdeli.. jak se potka ewan s detma :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nikidummie30. prosince 2013 v 19:32

      Tak to nepochybně, u scény z "Nic nás nerozdělí" taky bulím :O

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jaký byl můj 3. trimestr?

-
Obrázek
  Jsem v cílové rovince, a čas se jakoby zastavil. S každým týdnem, ba i dnem cítím, jak toho zvládám méně a méně. Když teď strávím přibližně hodinu ve městě, musím si pak doma jít na hodinu lehnout, a spím jak zabitá. Dvojčátka se projevují víc a víc, cítím v břiše (které je opravdu obrovské) dvě malé bytosti, na které se ohromně těším, a zároveň mám strach z neznáma, a z odpovědnosti. Už nic nebude stejné. Už to nikdy nebudu jenom já. Pociťuji váhu (a i svou tělesnou váhu 😂) této skutečnosti čím dál víc. A zároveň se tomu snažím nějak odevzdat. Snažila jsem se být co nejvíc připravená, a uvědomuji si, že pro můj duševní klid je lepší vědět méně. A řídit se intuicí, až ty situace nastanou. Z konverzací s kamarádkami, které už děti mají, jsem vypozorovala příznaky typické pro 3. trimestr. Některé jsou relativně zábavné, jiné dost nepříjemné, ale ráda bych si je tu zaznamenala, neboť jednou na to budu vzpomínat, a budu ráda, že tahle etapa je už za mnou. 😁 1. Člověk se cítí jako velry
Další informace

O přátelství.

-
Obrázek
Nikdy jsem to neměla s  př á telstv í m  jednoduch é . Buď jsem si vybrala  špatn é   př á tele, nebo jsem j á  byla  špatn ý   př í tel.  Každop á dně jsem snad nikdy neměla  klidn é   př á telsk é  vztahy, i když jsem je vždy tak moc chtěla, asi jako  každ ý .   Na 1.stupni z á kladn í  školy byla parta holek,  kter é  se bavily t í m, když si našly nějak é ho člověka ve  tř í dě  a všem nakukaly nějak é  pomluvy o něm a postaraly se o to, aby se s n í m nikdo nebavil. Nakonec jsem i j á  padla za oběť a musela jsem ve škole poslouchat  ur á žky , že si nemyju vlasy a  dalš í  nesmysly,  kter é  tu radši ani nechci  rozmaz á vat. Na to přišly  sms   zpr á vy,  kter ý mi mě ty holky oblažovaly  několikr á t denně.  Doč í tala  jsem se v nich, že jsem zas*** p í ** a ať umřu a  různ é   dalš í  perly. Pamatuji si, že jsem pak měla ještě dlouho f ó bii z toho, když mi přišla  smska .   I na 2. stupni se našli lidi se sklonem k šikaně a obecně můžu ř í ct , že na z á kl
Další informace

Jaký byl můj 1. trimestr?

-
Obrázek
  Ke konci února tohoto roku jsem s velkým překvapením zjistila, že s Petrem čekáme miminko. Ano, v tuhle chvíli ještě v domnění, že je to miminko. Jak možná víte, pokud jste četli poslední článek, snažili jsme se asi 2 roky, navštěvovali Gennet, a nic.  Nadšení to bylo obrovské. Ale zároveň to přišlo ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně. Vzhledem k tomu, že jsme se dobré 4 měsíce nesnažili, a rozhodli se zaměřit na mé stěhování a novou práci, tak to bylo velké překvapení. A brzy přišla panika. "Co budu dělat? Zrovna jsem nastoupila do nové práce!" Tam jsem taky hned první den omdlívala, a pak byla asi týden doma, protože příznaky se spustily prakticky okamžitě. A hned na to přišla ta novina, že tam ale na ultrazvuku doktor vidí miminka dvě. "No ty vole!" Ano, to byla moje hlasitá reakce. 😁 A tak se z mého poměrně bezstarostného, mladého a zábavného života s mým manželem v Praze, stal život plný nevolností, zvracení, únavy, a to sama v Liberci.  Těch změn bylo str
Další informace