Haló-weenie!

-

wohoo, nový plakát v pokoji! :-D

Věci tenhle týden dopadly tak, že jsem na koleji zůstala o víkendu sama. Říkám si" "Do háje, dyť je Halloween, všichni mrtvoly vylézají z hroby, klauni utíkají z cirkusů a duchové mě dlouho sledují, budou mě chtít dneska odpravit!" Takovéhle myšlenky v mé hlavě skutečně někdy probíhají. No takže jsem jako malé "kuře",co se ve velkoměstě bojí, zavolala svojí ségře, jestli mi nechce dělat ochranku a spát u mě na koleji.
Tak jsme se sešly na Andělu, potkaly jsme blogerky z A Cup of Style a já jsem je samozřejmě neoslovila, i když je občas sleduju. Já jsem prostě strašnej srab a když tady v Praze potkám někoho slavnýho nebo známýho (blogera, youtubera...), tak se tak strašně dlouho odhodlávám, nebo si musím dopředu naplánovat, co bych jim řekla, aby to nebylo trapný, tak oni mi zatím utečou :-( :-D.
No každopádně jsme si ségrou koupily nějakou zázvorovou limonádu, chipsy, zeleninu a ovoce a frčely jsme ze Smíchova ke mně na kolej, kde jsme si pustily film Hocus Pocus, kde je šíleně úchylná čarodejnice Carrie Bradshaw :-D :-D.
Film jsme nedokoukaly do konce, protože jsme to potom nějak zakecaly, pak jsme tancovaly šílený tanec na písničku od Jackieho Chana a zjistily, že máme roztažené závěsy a celý sousední blok na nás krásně vidí, ale WHAT THE HELL! :-D
Já jsem takhle střelená a ukecaná jen někdy, většinou jsem spíš zticha a jen tak všechny tiše pozoruji, hlavně ve škole, vždycky když jsem na přednášce, tak si všechny prohlížím svým malým ďábelským obličejíčkem (takže vlastně žádnou Halloweenskou masku nepotřebuji).
Každopádně večer se celkem povedl, i když jsme šly spát už v 11, ale bavily jsme se jak opilé, i když jsme v sobě neměly vůbec žádnej alkohol, I swear :-)
Naše dnešní rán už bylo hororovější. Koukaly jsme na American Horror Story, který bylo fakt docela děsivý, a pak se ještě stihly pohádat. :-D

Slavíte Halloween Vy? Nebo o něm taky remcáte, že tuhle emerikn sračku slavit nebudete?? :-D

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jaký byl můj 3. trimestr?

-
Obrázek
  Jsem v cílové rovince, a čas se jakoby zastavil. S každým týdnem, ba i dnem cítím, jak toho zvládám méně a méně. Když teď strávím přibližně hodinu ve městě, musím si pak doma jít na hodinu lehnout, a spím jak zabitá. Dvojčátka se projevují víc a víc, cítím v břiše (které je opravdu obrovské) dvě malé bytosti, na které se ohromně těším, a zároveň mám strach z neznáma, a z odpovědnosti. Už nic nebude stejné. Už to nikdy nebudu jenom já. Pociťuji váhu (a i svou tělesnou váhu 😂) této skutečnosti čím dál víc. A zároveň se tomu snažím nějak odevzdat. Snažila jsem se být co nejvíc připravená, a uvědomuji si, že pro můj duševní klid je lepší vědět méně. A řídit se intuicí, až ty situace nastanou. Z konverzací s kamarádkami, které už děti mají, jsem vypozorovala příznaky typické pro 3. trimestr. Některé jsou relativně zábavné, jiné dost nepříjemné, ale ráda bych si je tu zaznamenala, neboť jednou na to budu vzpomínat, a budu ráda, že tahle etapa je už za mnou. 😁 1. Člověk se cítí jako velry
Další informace

O přátelství.

-
Obrázek
Nikdy jsem to neměla s  př á telstv í m  jednoduch é . Buď jsem si vybrala  špatn é   př á tele, nebo jsem j á  byla  špatn ý   př í tel.  Každop á dně jsem snad nikdy neměla  klidn é   př á telsk é  vztahy, i když jsem je vždy tak moc chtěla, asi jako  každ ý .   Na 1.stupni z á kladn í  školy byla parta holek,  kter é  se bavily t í m, když si našly nějak é ho člověka ve  tř í dě  a všem nakukaly nějak é  pomluvy o něm a postaraly se o to, aby se s n í m nikdo nebavil. Nakonec jsem i j á  padla za oběť a musela jsem ve škole poslouchat  ur á žky , že si nemyju vlasy a  dalš í  nesmysly,  kter é  tu radši ani nechci  rozmaz á vat. Na to přišly  sms   zpr á vy,  kter ý mi mě ty holky oblažovaly  několikr á t denně.  Doč í tala  jsem se v nich, že jsem zas*** p í ** a ať umřu a  různ é   dalš í  perly. Pamatuji si, že jsem pak měla ještě dlouho f ó bii z toho, když mi přišla  smska .   I na 2. stupni se našli lidi se sklonem k šikaně a obecně můžu ř í ct , že na z á kl
Další informace

Jaký byl můj 1. trimestr?

-
Obrázek
  Ke konci února tohoto roku jsem s velkým překvapením zjistila, že s Petrem čekáme miminko. Ano, v tuhle chvíli ještě v domnění, že je to miminko. Jak možná víte, pokud jste četli poslední článek, snažili jsme se asi 2 roky, navštěvovali Gennet, a nic.  Nadšení to bylo obrovské. Ale zároveň to přišlo ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně. Vzhledem k tomu, že jsme se dobré 4 měsíce nesnažili, a rozhodli se zaměřit na mé stěhování a novou práci, tak to bylo velké překvapení. A brzy přišla panika. "Co budu dělat? Zrovna jsem nastoupila do nové práce!" Tam jsem taky hned první den omdlívala, a pak byla asi týden doma, protože příznaky se spustily prakticky okamžitě. A hned na to přišla ta novina, že tam ale na ultrazvuku doktor vidí miminka dvě. "No ty vole!" Ano, to byla moje hlasitá reakce. 😁 A tak se z mého poměrně bezstarostného, mladého a zábavného života s mým manželem v Praze, stal život plný nevolností, zvracení, únavy, a to sama v Liberci.  Těch změn bylo str
Další informace