Duben v obrázcích.

-

Duben upřímně není můj nejoblíbenější měsíc. Jasně, začíná být teplo a blíží se prázdniny, všechno venku kvete, bla bla bla, mám v tom měsíci narozeniny, bla bla..Ale já nejsem dubnová holka. To, že všechno kvete mě strašně štve, protože mám alergii a upřímně na duben ani pořádně nevidím, protože mi pořád slzí oči a smrkám, takže si jeho krásu pořádně nemůžu vychutnat. A na dubnu si nejvíc užívám ty deště, protože déšť je počasí, kdy já mám strašně dobrou náladu. Nevím proč, je v tom magie (a taky "petrichor").

Ale nechci být přehnaně negativní, tenhle měsíc jsem si užila i tak. Zaprvé jsem oslavila svoje narozeniny hned několikrát, jak jsem vám už psala, dosáhla jsem 20 let, a to si myslím je už docela událost. Dodělala jsem svoje blokové kurzy ve škole, žurnalistiku a kaligrafii, trochu jsme vyvařovali, byli jsme na výletě na Vyšehradě, navštívili jsme divadlo Járy Cimrmana. Děly se věci. A mám z toho radost.
Návštěva Vyšehradu.
Dnešní poslední dubnový den jsme s přítelem začali během, ale jelikož jsem půl roku neběhala, tak jsem po 2 kilometrech byla úplně mimo. Strašně mě to mrzelo, že jsem nezvládla doběhnout ten 3. kilometr, ale zítra ráno jdu znova a vím, že to zase bude lepší :-) A dneska jsou samozřejmě Čarodějnice! Takže pravděpodobně navštívíme Ladronku, kde se bude pálení čarodějnic slavit.
A nebáli jsme se udělat si dobré jídlo :-D

Doufám, že váš duben byl skvělý a květen bude ještě lepší.



S láskou



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jaký byl můj 3. trimestr?

-
Obrázek
  Jsem v cílové rovince, a čas se jakoby zastavil. S každým týdnem, ba i dnem cítím, jak toho zvládám méně a méně. Když teď strávím přibližně hodinu ve městě, musím si pak doma jít na hodinu lehnout, a spím jak zabitá. Dvojčátka se projevují víc a víc, cítím v břiše (které je opravdu obrovské) dvě malé bytosti, na které se ohromně těším, a zároveň mám strach z neznáma, a z odpovědnosti. Už nic nebude stejné. Už to nikdy nebudu jenom já. Pociťuji váhu (a i svou tělesnou váhu 😂) této skutečnosti čím dál víc. A zároveň se tomu snažím nějak odevzdat. Snažila jsem se být co nejvíc připravená, a uvědomuji si, že pro můj duševní klid je lepší vědět méně. A řídit se intuicí, až ty situace nastanou. Z konverzací s kamarádkami, které už děti mají, jsem vypozorovala příznaky typické pro 3. trimestr. Některé jsou relativně zábavné, jiné dost nepříjemné, ale ráda bych si je tu zaznamenala, neboť jednou na to budu vzpomínat, a budu ráda, že tahle etapa je už za mnou. 😁 1. Člověk se cítí jako velry
Další informace

O přátelství.

-
Obrázek
Nikdy jsem to neměla s  př á telstv í m  jednoduch é . Buď jsem si vybrala  špatn é   př á tele, nebo jsem j á  byla  špatn ý   př í tel.  Každop á dně jsem snad nikdy neměla  klidn é   př á telsk é  vztahy, i když jsem je vždy tak moc chtěla, asi jako  každ ý .   Na 1.stupni z á kladn í  školy byla parta holek,  kter é  se bavily t í m, když si našly nějak é ho člověka ve  tř í dě  a všem nakukaly nějak é  pomluvy o něm a postaraly se o to, aby se s n í m nikdo nebavil. Nakonec jsem i j á  padla za oběť a musela jsem ve škole poslouchat  ur á žky , že si nemyju vlasy a  dalš í  nesmysly,  kter é  tu radši ani nechci  rozmaz á vat. Na to přišly  sms   zpr á vy,  kter ý mi mě ty holky oblažovaly  několikr á t denně.  Doč í tala  jsem se v nich, že jsem zas*** p í ** a ať umřu a  různ é   dalš í  perly. Pamatuji si, že jsem pak měla ještě dlouho f ó bii z toho, když mi přišla  smska .   I na 2. stupni se našli lidi se sklonem k šikaně a obecně můžu ř í ct , že na z á kl
Další informace

Jaký byl můj 1. trimestr?

-
Obrázek
  Ke konci února tohoto roku jsem s velkým překvapením zjistila, že s Petrem čekáme miminko. Ano, v tuhle chvíli ještě v domnění, že je to miminko. Jak možná víte, pokud jste četli poslední článek, snažili jsme se asi 2 roky, navštěvovali Gennet, a nic.  Nadšení to bylo obrovské. Ale zároveň to přišlo ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně. Vzhledem k tomu, že jsme se dobré 4 měsíce nesnažili, a rozhodli se zaměřit na mé stěhování a novou práci, tak to bylo velké překvapení. A brzy přišla panika. "Co budu dělat? Zrovna jsem nastoupila do nové práce!" Tam jsem taky hned první den omdlívala, a pak byla asi týden doma, protože příznaky se spustily prakticky okamžitě. A hned na to přišla ta novina, že tam ale na ultrazvuku doktor vidí miminka dvě. "No ty vole!" Ano, to byla moje hlasitá reakce. 😁 A tak se z mého poměrně bezstarostného, mladého a zábavného života s mým manželem v Praze, stal život plný nevolností, zvracení, únavy, a to sama v Liberci.  Těch změn bylo str
Další informace