Příroda a pozitivní energie.

Příroda je něco, co mě obklopuje odmalička. Stačí pomyslet na ty děti nebo lidi, co vyrůstají někde, kde přírodu představuje jen nějaký parčík nebo trávník u hřiště před barákem, tak je mi jich trochu líto. Jako malá jsem si neuvědomovala, jak mi příroda přiroste k srdci a jaký má na mě vliv. Vždycky jsem se těšila, jak budu ve městě, kde je kulturní nabídka mnohem bohatší, kde mi může být nějaká příroda ukradená. Budu ve velkém městě, kde bych měla jen vstřebávat informace ze školy, z kina, z výstav, z restaurací atd. až do nekonečna.

Ne, stop! Já přírodu potřebuji. V mém životě má nezastupitelnou roli. Nechtěla bych se samozřejmě vzdát života plného kultury, ten je pro mě opravdu hodně důležitý, ale příroda bude mít v mém srdci navždy takové zvláštní místo. Asi to pramení z dětství ve skautu, kdy náš dívčí oddíl jezdíval na výpravy, tábory a byly jsme prostě neustále venku. Na spaní pod širákem jsme se strašně těšily (menší sranda byla, když se mi v noci chtělo na záchod a já se musela vysoukat ze všech těch spacáků a plachet).

Miluji ranní rosu na trávě. Strašně se mi líbí, když prší a bouřka mě absolutně fascinuje. Činí mě šťastnou procházka v lese nebo si jen tak lehnout na trávu na louce a pozorovat, jak obláčky plují někam dál, aby je mohli obdivovat další lidé. Příroda je pro mě prostě srdce. Když se řekne příroda, to srdce si vždy představím. A je červené a prorostlé listím. Krásná modrá a zelená planeta. Občas z ní upadám do melancholie a píšu básně. Jindy, když se chci zbavit smutné nálady, pozoruji její krásu a nespoutanost. Miluji stromy, které nestojí v řadě, jak by si lidé představovali. Miluji keře, co překáží v cestě. Ve stromech a každé kapce deště moje energie a láska přebývá.



S láskou