Volné víkendy.

-

Volný čas se nejlépe tráví pryč od svého příbytku. Jsou tam povinnosti. Musíte uklízet, řešit resty, starat se o nádobí a jídlo. Proto je dobré jednou za čas nechat stres a shon za sebou a pelášit od něj nejlépe tak 100 km pryč. A tak jsem se příhodně vydala zpět na svou rodnou hroudu a přítele jsem vzala sebou. Aby nebylo jemu samotnému smutno a hlavně aby nebylo mně smutno. 

Vyjeli jsme z Prahy až v sobotu navečer, protože jsem měla do 15 hodin práci, ale směna utekla jak voda, protože jsem celý den myslela na to, jak si příštích pár dní užijeme. Cestou nás potkal dost silnej slejvák, ale i jak zmoklí psi jsme nakonec v pořádku dojeli do Soběslavi na chatu. To už se počasí konečně trochu umoudřilo, a tak jsme si ugrilovali epesní čerstvou rybu, ráno ulovenou. Servis se vším všudy. Po jídle jsme si ještě chvíli povídali, ale byli jsme už večer docela unavení, tak jsme zalehli někdy po 10 večer, ale předtím ještě zkoukli jeden díl Game Of Thrones, poněvadž jsem se nedávno nechala konečně zlákat (a so far so good). 



Neděli jsme strávili pomalým vstáváním, procházkou s pejskem, hraním si se Sárinkou a u oběda jsme se pravděpodobně prosmažili k obezitě (smažený sýr, řízek, hranolky a smažený květák, divila jsem se, že ubrus nebyl smažený ve friťáku), ale nebudu vám lhát, pošmákla jsem si (díky mami, nikdy nezklameš)! Po obědě jsem přece jen musela dodělat jednu práci do školy, takže jsem si jednu povinnost vzala sebou, ale zvládla jsem to úspěšně, když všichni spali po obědě. Navečer jsme už jeli do Tábora. Já, dosti vyčerpaná, jsem usnula už někdy kolem 9 večer, takže nemůžu moc hlásit, co se dělo kolem.

Pondělí jsme měli nabité. Ráno v 7 jsme došli na procházku s pejskem, pak si dali moc dobrou snídani (já měla svůj oblíbený řecký jogurt s ovocem) a dojeli jsme do Lidlu pro letní šaty, které jsem viděla v letáku a nemohla jsem odolat :-D Pak jsem si koupila ještě pár kosmetických drobností. Dopoledne jsme navštívili mamku v práci a dali si oběd, a pak jsme měli navštívit mojí nejlepší kamarádku Lucku, ale já předtím dostala úžasný nápad, že nám koupím stejné náramky (protože když se BFF dlouho nevidí, tak by se měly obdarovat :-D ). Po asi hodině jsem tedy konečně objevila přesně to, co jsem hledala, tak jsme konečně mohli vyrazit za ní. Skvěle jsme si popovídali, dali si čaj (protože co nám v tom zachmuřeném počasí zbývá) a dostali mísu s melounem, který jsem jedla jen já (klasika). 

A v 16.30 jsme už zase seděli v autobuse do Prahy. A jaký byl váš víkend?



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jaký byl můj 3. trimestr?

-
Obrázek
  Jsem v cílové rovince, a čas se jakoby zastavil. S každým týdnem, ba i dnem cítím, jak toho zvládám méně a méně. Když teď strávím přibližně hodinu ve městě, musím si pak doma jít na hodinu lehnout, a spím jak zabitá. Dvojčátka se projevují víc a víc, cítím v břiše (které je opravdu obrovské) dvě malé bytosti, na které se ohromně těším, a zároveň mám strach z neznáma, a z odpovědnosti. Už nic nebude stejné. Už to nikdy nebudu jenom já. Pociťuji váhu (a i svou tělesnou váhu 😂) této skutečnosti čím dál víc. A zároveň se tomu snažím nějak odevzdat. Snažila jsem se být co nejvíc připravená, a uvědomuji si, že pro můj duševní klid je lepší vědět méně. A řídit se intuicí, až ty situace nastanou. Z konverzací s kamarádkami, které už děti mají, jsem vypozorovala příznaky typické pro 3. trimestr. Některé jsou relativně zábavné, jiné dost nepříjemné, ale ráda bych si je tu zaznamenala, neboť jednou na to budu vzpomínat, a budu ráda, že tahle etapa je už za mnou. 😁 1. Člověk se cítí jako velry
Další informace

O přátelství.

-
Obrázek
Nikdy jsem to neměla s  př á telstv í m  jednoduch é . Buď jsem si vybrala  špatn é   př á tele, nebo jsem j á  byla  špatn ý   př í tel.  Každop á dně jsem snad nikdy neměla  klidn é   př á telsk é  vztahy, i když jsem je vždy tak moc chtěla, asi jako  každ ý .   Na 1.stupni z á kladn í  školy byla parta holek,  kter é  se bavily t í m, když si našly nějak é ho člověka ve  tř í dě  a všem nakukaly nějak é  pomluvy o něm a postaraly se o to, aby se s n í m nikdo nebavil. Nakonec jsem i j á  padla za oběť a musela jsem ve škole poslouchat  ur á žky , že si nemyju vlasy a  dalš í  nesmysly,  kter é  tu radši ani nechci  rozmaz á vat. Na to přišly  sms   zpr á vy,  kter ý mi mě ty holky oblažovaly  několikr á t denně.  Doč í tala  jsem se v nich, že jsem zas*** p í ** a ať umřu a  různ é   dalš í  perly. Pamatuji si, že jsem pak měla ještě dlouho f ó bii z toho, když mi přišla  smska .   I na 2. stupni se našli lidi se sklonem k šikaně a obecně můžu ř í ct , že na z á kl
Další informace

Jaký byl můj 1. trimestr?

-
Obrázek
  Ke konci února tohoto roku jsem s velkým překvapením zjistila, že s Petrem čekáme miminko. Ano, v tuhle chvíli ještě v domnění, že je to miminko. Jak možná víte, pokud jste četli poslední článek, snažili jsme se asi 2 roky, navštěvovali Gennet, a nic.  Nadšení to bylo obrovské. Ale zároveň to přišlo ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně. Vzhledem k tomu, že jsme se dobré 4 měsíce nesnažili, a rozhodli se zaměřit na mé stěhování a novou práci, tak to bylo velké překvapení. A brzy přišla panika. "Co budu dělat? Zrovna jsem nastoupila do nové práce!" Tam jsem taky hned první den omdlívala, a pak byla asi týden doma, protože příznaky se spustily prakticky okamžitě. A hned na to přišla ta novina, že tam ale na ultrazvuku doktor vidí miminka dvě. "No ty vole!" Ano, to byla moje hlasitá reakce. 😁 A tak se z mého poměrně bezstarostného, mladého a zábavného života s mým manželem v Praze, stal život plný nevolností, zvracení, únavy, a to sama v Liberci.  Těch změn bylo str
Další informace