Vypadat občas jako idiot? To je naprosto v pořádku.

-



....Je to opravdu tak. Velká část naší populace se honí za dokonalostí. Když je někdo vyfotí a oni na některé z fotek vypadají jako člen Jedličkova ústavu, tak se zhrozí a touží vymazat fotku z povrchu zemského. Asi můžu přiznat, že i já patřím mezi ně. Neuveřejňuji svoje špatné fotky, to dá rozum.


Mastné vlasy, pusa špinavá od čokolády, ale vypadám šťastně :-D

Občas dokážu i postrašit.
Přemýšlela jsem ale nad tím, proč se tak bojíme, aby tyhle fotky někdo viděl. Budou si všichni o nás myslet, že jsme oškliví? Vždyť nás každý den někdo vidí a nemůžeme svoje výrazy, pohyby a gesta kontrolovat každou sekundu. Přehnaná dokonalost je nudná a unavující. Vypadá nelidsky. Nechci vypadat jako nějaký robot. V klidu přiznám, že mám na čele jizvu, zlomený nos, který se moc pěkně pokřivil, a taky křivý přední zoubek. Proto se na většině fotkách objevuji se zavřenými rty. Ale občas mě už nebaví se tak moc kontrolovat, aby tam ty zuby, nos nebo jizva nebyly vidět.

Můj chytrý výraz, když přemýšlím.
Občas se prostě fotka nepovede.
Dnes jsou prostě nastavené poněkud drsné parametry. Štíhlá stehna (pokud nemáte mezi semknutými stehny mezírku, tak jste naprosto out), pokud vám nevyčuhují kostnaté boky....Mohla bych pokračovat ještě hodně dlouho. Pokud to tak má někdo od přírody, tak je to naprosto v pořádku. Ale proč by se tím měly řídit všechny holky, ženy nebo dokonce i kluci, to nedává smysl. Nevypadat na každé fotce nebo v reálném životě jako modelka není průšvih. Je to jen pravda. A pokud nejsme schopni unést pravdu, tak nezvládneme sami se sebou existovat. Já jsem například člověk, který neoplývá zrovna velkým sebevědomím a přepadnou mě občas momenty, kdy se mi nechce ani vylézt mezi lidi, říkám si, že je zbytečné se o sebe starat, když stejnak nebudu naprosto spokojená. Ale člověk je spokojen až v momentě, kdy se cítí sám se sebou šťastný. A to nezaručí ani šminky, ani krásné oblečení nebo návštěva kadeřníka. Pečujte o sebe, udělejte si radost něčím pěkným na sebe, to je správné, ale nečekejte, že to vyřeší všechny problémy.





Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jaký byl můj 3. trimestr?

-
Obrázek
  Jsem v cílové rovince, a čas se jakoby zastavil. S každým týdnem, ba i dnem cítím, jak toho zvládám méně a méně. Když teď strávím přibližně hodinu ve městě, musím si pak doma jít na hodinu lehnout, a spím jak zabitá. Dvojčátka se projevují víc a víc, cítím v břiše (které je opravdu obrovské) dvě malé bytosti, na které se ohromně těším, a zároveň mám strach z neznáma, a z odpovědnosti. Už nic nebude stejné. Už to nikdy nebudu jenom já. Pociťuji váhu (a i svou tělesnou váhu 😂) této skutečnosti čím dál víc. A zároveň se tomu snažím nějak odevzdat. Snažila jsem se být co nejvíc připravená, a uvědomuji si, že pro můj duševní klid je lepší vědět méně. A řídit se intuicí, až ty situace nastanou. Z konverzací s kamarádkami, které už děti mají, jsem vypozorovala příznaky typické pro 3. trimestr. Některé jsou relativně zábavné, jiné dost nepříjemné, ale ráda bych si je tu zaznamenala, neboť jednou na to budu vzpomínat, a budu ráda, že tahle etapa je už za mnou. 😁 1. Člověk se cítí jako velry
Další informace

O přátelství.

-
Obrázek
Nikdy jsem to neměla s  př á telstv í m  jednoduch é . Buď jsem si vybrala  špatn é   př á tele, nebo jsem j á  byla  špatn ý   př í tel.  Každop á dně jsem snad nikdy neměla  klidn é   př á telsk é  vztahy, i když jsem je vždy tak moc chtěla, asi jako  každ ý .   Na 1.stupni z á kladn í  školy byla parta holek,  kter é  se bavily t í m, když si našly nějak é ho člověka ve  tř í dě  a všem nakukaly nějak é  pomluvy o něm a postaraly se o to, aby se s n í m nikdo nebavil. Nakonec jsem i j á  padla za oběť a musela jsem ve škole poslouchat  ur á žky , že si nemyju vlasy a  dalš í  nesmysly,  kter é  tu radši ani nechci  rozmaz á vat. Na to přišly  sms   zpr á vy,  kter ý mi mě ty holky oblažovaly  několikr á t denně.  Doč í tala  jsem se v nich, že jsem zas*** p í ** a ať umřu a  různ é   dalš í  perly. Pamatuji si, že jsem pak měla ještě dlouho f ó bii z toho, když mi přišla  smska .   I na 2. stupni se našli lidi se sklonem k šikaně a obecně můžu ř í ct , že na z á kl
Další informace

Jaký byl můj 1. trimestr?

-
Obrázek
  Ke konci února tohoto roku jsem s velkým překvapením zjistila, že s Petrem čekáme miminko. Ano, v tuhle chvíli ještě v domnění, že je to miminko. Jak možná víte, pokud jste četli poslední článek, snažili jsme se asi 2 roky, navštěvovali Gennet, a nic.  Nadšení to bylo obrovské. Ale zároveň to přišlo ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně. Vzhledem k tomu, že jsme se dobré 4 měsíce nesnažili, a rozhodli se zaměřit na mé stěhování a novou práci, tak to bylo velké překvapení. A brzy přišla panika. "Co budu dělat? Zrovna jsem nastoupila do nové práce!" Tam jsem taky hned první den omdlívala, a pak byla asi týden doma, protože příznaky se spustily prakticky okamžitě. A hned na to přišla ta novina, že tam ale na ultrazvuku doktor vidí miminka dvě. "No ty vole!" Ano, to byla moje hlasitá reakce. 😁 A tak se z mého poměrně bezstarostného, mladého a zábavného života s mým manželem v Praze, stal život plný nevolností, zvracení, únavy, a to sama v Liberci.  Těch změn bylo str
Další informace