Back to roots. // Zpátky ke kořenům.

-

Občas mám problémy být sama se sebou. A nemyslím tím jen to, že zrovna jsem sama doma, ale když je člověk jen sám se svými myšlenkami. Čisté a syrové já.

Někdy mám pocit, že se lidé rádi zaměstnávají a obsypávají povinnostmi proto, že bez toho neumí žít. Někdo kdysi říkal (říkám to, protože nevím kdo :-)), že práce dělá člověka a je fakt, že se to stalo stěžejní částí našeho života. Řeší to otázku financí, lidí, se kterými se stýkáme, témat, o kterých se bavíme, jsme podle toho zařazeni do určité kolonky a řeší to náš čas, který máme nazbyt. Dost často se podle toho sami definujeme. Kdo jsi? Spisovatel. Kuchař. Majitel klubu...Možná, protože sami nevíme, kdo vlastně jsme. Nedokážeme to popsat jinak a jednodušeji, nechceme si s tím dát tu práci.

A taky nevíme, jak trávit jinak čas. Ale co by se stalo, kdybychom byli jen se svým já? Znáte to, že když nemáte co na práci, tak se začnete nudit a užírat. Jasně, mít 14 dní dovolenou je něco jiného, to si zaslouženě hovíte někde na sluníčku, ale představte si, kdyby jste neměli práci a ani ji mít nemuseli. Peníze by prostě byly a vy byste mohli trávit čas, jak jen sami chcete. Jak by jste teď definovali svoje já? Kdo jste, když opomenete svoje zaměstnání?

Sama nemůžu přijít na to slovo. Občas se vůbec nemůžu najít. Někdy i kvůli ostatním věcem, co mě v životě rozptylují, zapomínám, co mám vlastně ráda sama o sobě. Bez myšlenek na to, co na to budou říkat ostatní a jestli to náhodou není trapné. A kdyby v tu chvíli měla přijít deprese, že jsem zmatená z toho, kdo jsem, snažím se vrátit ke svým kořenům.

Zkusím být na chvíli sama, jen s mými myšlenkami, které jsou neovlivněné prací, školou a ani lidmi, co znám. A teprve teď jsem sama se sebou a vidím svoje myšlenky. Představuji si moje oblíbené věci, kterými se ráda obklopuji. Les, zelená barva, klidná hudba, možná šumící potok. Představuji si květiny, zvířata v lese, ničím nerušená. A někde mezi tímhle vším jsem já.

Už přicházím na slova, která mě definují a nestydím se za ně.

Křehká. 

 Živoucí.

 Nečekaná.
Jaká jsou slova, která definují Vás?


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jaký byl můj 3. trimestr?

-
Obrázek
  Jsem v cílové rovince, a čas se jakoby zastavil. S každým týdnem, ba i dnem cítím, jak toho zvládám méně a méně. Když teď strávím přibližně hodinu ve městě, musím si pak doma jít na hodinu lehnout, a spím jak zabitá. Dvojčátka se projevují víc a víc, cítím v břiše (které je opravdu obrovské) dvě malé bytosti, na které se ohromně těším, a zároveň mám strach z neznáma, a z odpovědnosti. Už nic nebude stejné. Už to nikdy nebudu jenom já. Pociťuji váhu (a i svou tělesnou váhu 😂) této skutečnosti čím dál víc. A zároveň se tomu snažím nějak odevzdat. Snažila jsem se být co nejvíc připravená, a uvědomuji si, že pro můj duševní klid je lepší vědět méně. A řídit se intuicí, až ty situace nastanou. Z konverzací s kamarádkami, které už děti mají, jsem vypozorovala příznaky typické pro 3. trimestr. Některé jsou relativně zábavné, jiné dost nepříjemné, ale ráda bych si je tu zaznamenala, neboť jednou na to budu vzpomínat, a budu ráda, že tahle etapa je už za mnou. 😁 1. Člověk se cítí jako velry
Další informace

O přátelství.

-
Obrázek
Nikdy jsem to neměla s  př á telstv í m  jednoduch é . Buď jsem si vybrala  špatn é   př á tele, nebo jsem j á  byla  špatn ý   př í tel.  Každop á dně jsem snad nikdy neměla  klidn é   př á telsk é  vztahy, i když jsem je vždy tak moc chtěla, asi jako  každ ý .   Na 1.stupni z á kladn í  školy byla parta holek,  kter é  se bavily t í m, když si našly nějak é ho člověka ve  tř í dě  a všem nakukaly nějak é  pomluvy o něm a postaraly se o to, aby se s n í m nikdo nebavil. Nakonec jsem i j á  padla za oběť a musela jsem ve škole poslouchat  ur á žky , že si nemyju vlasy a  dalš í  nesmysly,  kter é  tu radši ani nechci  rozmaz á vat. Na to přišly  sms   zpr á vy,  kter ý mi mě ty holky oblažovaly  několikr á t denně.  Doč í tala  jsem se v nich, že jsem zas*** p í ** a ať umřu a  různ é   dalš í  perly. Pamatuji si, že jsem pak měla ještě dlouho f ó bii z toho, když mi přišla  smska .   I na 2. stupni se našli lidi se sklonem k šikaně a obecně můžu ř í ct , že na z á kl
Další informace

Jaký byl můj 1. trimestr?

-
Obrázek
  Ke konci února tohoto roku jsem s velkým překvapením zjistila, že s Petrem čekáme miminko. Ano, v tuhle chvíli ještě v domnění, že je to miminko. Jak možná víte, pokud jste četli poslední článek, snažili jsme se asi 2 roky, navštěvovali Gennet, a nic.  Nadšení to bylo obrovské. Ale zároveň to přišlo ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně. Vzhledem k tomu, že jsme se dobré 4 měsíce nesnažili, a rozhodli se zaměřit na mé stěhování a novou práci, tak to bylo velké překvapení. A brzy přišla panika. "Co budu dělat? Zrovna jsem nastoupila do nové práce!" Tam jsem taky hned první den omdlívala, a pak byla asi týden doma, protože příznaky se spustily prakticky okamžitě. A hned na to přišla ta novina, že tam ale na ultrazvuku doktor vidí miminka dvě. "No ty vole!" Ano, to byla moje hlasitá reakce. 😁 A tak se z mého poměrně bezstarostného, mladého a zábavného života s mým manželem v Praze, stal život plný nevolností, zvracení, únavy, a to sama v Liberci.  Těch změn bylo str
Další informace