tady niky

Březen nebyl filmy nabitý tolik, jako únor, proto byl výběr poněkud chudší, ale stejně se objevilo pár zajímavých věcí a i hodně očekávaných, jako Batman vs. Superman. No a potom tu byl Zootropolis. 1. Zootropolis  Animák od Disney, který podle traileru vypadal slibně. A naštěstí to, co sliboval, splnil. Kombinace roztomilosti, trhlých vtipů a ne zas tak uhozeného příběhu mě příjemně překvapila. Ne, že bych od filmu čekala, že to bude hloupost, spíš má celkem dobrá očekávání ještě trochu vylepšil. Hlavní postavy, které si zamilujete, již zmiňovaná roztomilost, to jsou jistoty, na které Disney sází a dělá dobře. Není to ovšem jen příběh pro mladší publikum, protože se ve filmu skrývá (i když ona se spíš doslova předvádí) další linka, která poukazuje na celkem aktuální téma naší společnosti. A tím je rozdělování skupin a odsuzování menšin. 2. Batman vs  Superman  Byla jsem trochu smutná, že v roli Batmana neuvidíme Christiana Balea, ale Bena Afflecka (Batflecka). Ale

Ty měsíce utíkají tak rychle, že se mi tomu skoro nechce věřit. Březen proběhl tak rychle, že ani nevím, co jsem dělala. Ale počkat, vím. Hodně práce a skoro nikde jsem nebyla, protože minulý měsíc jsem se tolik nacestovala, tak březen jsem chtěla trochu klidnější. Každopádně tady jsou určité fragmenty z měsíce března. 1. Pití  Většinou se v pití řídím počasím. Když je teplo, dám si něco studeného, když je zima, tak piju dokolečka jen čaj. Březen byl jak teplý, tak studený, proto se u mě dokola střídalo "cukr, káva, limonáda, čaj, rum ne, BUM!"   2. Jídlo  Většinou jím dokola svá oblíbená jídla a jednou za čas přijdu s nějakou novotou nebo třeba zapomenutým receptem. Tenhle měsíc jsem si ale naprosto ulítávala na zobání v podobě oříšků a brusinek. Udělala jsem si do velké zavařovací sklenice mix vlašských oříšků, kešu, brusinek, sušeného ovoce...A je to nebezpečný, poněvadž to strašně rychle mizí!  3. Filmy, seriály, kultura   V

Měla jsem tu čest pracovat hned ve třech obchodních domech v Praze. Každé z těchto míst je trochu jiné. V jednom se potuluje více bezdomovců, v jiném se pro změnu potulují bezradní turisté, kteří neví kudy ven. Ráda bych se s vámi dnes podělila o některé historky z mé práce, aneb co můžete zažít, když pracujete ve stánku v obchodním domě. Začnu tím, ve kterém jsem nejčastěji. Tam musím uznat, že to je občas nebezpečné. Nejen, že ochranka se tam většinou někde vybavuje, a pak se tam potulují feťáci a bezdomovci a nebo různé partičky, které hodně baví si dělat z prodavačů srandu, shazovat jim zboží z polic, ale docela mě šokovalo to, že ti sekuriťáci se s nimi i znají a tak si potykají a neřeší nic. Ale nebudu zlá, protože jsem je občas už viděla zasáhnout při nějakých vypjatých situacích, a to zas zvládli dobře, takže úplně na ozdobu tam zas nejsou. V tomhle obchoďáku se docela krade. V mém okolí vím hned o několika obchodech nebo stáncích, kde například vypáčili vitrínu, jednou js

Asi před měsícem jste si mohli přečíst o tom, jaké knihy mám a nemám ráda, o mých oblíbených knižních postavách a všechno, co se týče knih. Jsem velký knižní fanda, ale snad ještě více mám ráda hudbu. Pamatuji si, jak jsem v 15 byla vůbec poprvé zamilovaná do kluka, se kterým jsme u něj doma vždycky poslouchali Beatles, Velvet Underground, The Doors, Lynyrd Skynyrd a spoustu dalších, kouřili jsme vodní dýmku a připadali jsme si tak strašně cool. V té době se můj hudební vkus začal hodně tvarovat a tahle hudba mě od té doby neopustila, narozdíl od mého prvního kluka. Proto se dneska podíváme trochu blíž na to, co poslouchám. Oblíbený soundtrack z filmu/seriálu? Skvělý soundtrack byl ze seriálu "My name is Earl". Je na něm spousta vypalovaček ze 60's, 70's, 80's. A skvělý soundtrack k filmu měla v poslední době ,,Dánská dívka". Příjemná hudba, u které se dobře pracuje nebo jen tak relaxuje. A v neposlední řadě měl super soundtrack film "Nick and Nor

Jsem velmi expresivní osoba. To ví o mně snad každý. Často pláču, nad něčím smutním, výjimečně propadnu trudomyslnosti. Jsem schopna se skoro rozbrečet před cizím člověkem, který do mě strčil v davu nebo se na mě zle podíval. Možná jsem už jeden z těch extrémnějších případů, ale pointa brzy přijde.  Nejdřív bych chtěla položit dotaz:, ,Proč považujeme smutek či snad dokonce pláč za důkaz slabosti?" Proč je to nežádoucí jev a kdo a kdy rozhodl o tom, že projev smutku, křehkosti a pláče je společenské a osobní faux-pas? Spousta lidí nerozumí tomu, že smutek a pláč je pro mě ventil. Já ho ke svému životu nutně potřebuji. Kdybych to zadržovala, tak by moje tělo explodovalo pod nátlakem naakumulovaného smutku a pláče. Občas pro to mám důvod. A někdy je tím důvodem úplná prkotina, například, že se mi nepodařilo uvařit tak dobrý oběd, jak jsem chtěla. zdroj: pinterest.com  Říkejte mi třeba Fontáno, ale přišlo na mě období, kdy jsem se za své sebevyjádření přestala styd

Mám ráda filmy, stejně jako drtivá většina světa. Moc jsem tento seriál o filmech dělat nechtěla, protože už jich v blogosféře existuje tolik, že byste si řekli, že to skoro nemá cenu, začínat s něčím takovým. Ale nakonec jsem tu a píšu tento článek, protože mě baví psát o tom, co mě zaujalo, co se mi líbí, co mě baví. A film je velká součást mého života. Od nezávislých, až po blockbustery. Najdete tu jak nové filmy, tak občas přihodím i nějakou starší pikantnost, protože filmy 60., 70. a 80. let mám zmapované snad líp, než současnou tvorbu. Tak si nandejte brejle, promněte oči a začtěte se.   1. Deadpool  Šílenost. Když jsem šla do kina, tak jsem čekala výrobní salám, ale před mým zrakem přistál šunkový nářez. Byl to nářez doslova. Řezalo se tam dost, na Marvel dokonce až moc. Překvapila mě necenzurovanost, spousta krve a dirty jokes. Ten film vás chce za každou cenu šokovat a předejít vašemu očekávání. To se mu daří docela dobře, ale i tak to není až moc šílené, pro