Jak zklidnit nervy.

-

Od dob minulých jsem se určitě naučila být o hodně klidnější člověk. Dřív jsem řešila naprosto všechno, bála se toho, co může být, jaký bude následek toho nebo onoho a dokázala jsem se vydeptat do stavu, kdy jsem byla naprosto paralyzována úzkostí a strachem. To se určitě v mém životě zlepšilo. Ale určitě to nezmizelo. 

Píšu tenhle článek, protože zrovna nedávno jsem se sama přivedla do vyhroceného stavu, kdy jsem byla najednou zasažena ve svém životě tolika neznámými a proměnnými, že jsem začala panikařit. Jsem totiž člověk, který má ve svém životě rád jistoty a stabilitu. Možná to někomu z Vás připadá nudné, ale já jsem tak šťastná a rozhodně mi to přináší mír do duše. Mluvím o tom, protože si myslím, že nejsem jediná, kdo občas zažívá pocity neurčitosti, určitě vás někdy za život přivedl mozek nebo srdce k myšlenkám: ,,Co dělám se svým životem? Ubírám se vůbec správným směrem? Kam tohle vede? Je to správné pro mě?" Dlouze jsem nad tím přemítala a došla jsem k několika bodům, které vám možná pomůžou se těch myšlenek buď zbavit a nebo je třeba i vyřešit. 

1. Udělejte změnu. 
Pokud máte občas pocit, že váš život je jednotvárný, něco vám chybí, máte krizi.. Zkuste si ostříhat vlasy, změnit barvu vlasů, vyzkoušet něco nového. To vždycky trochu zamíchá s kartami. 

2. Co takhle digitální detox? 
Já osobně občas trpím pocitem, že jsem strašně ovlivněná digitální sférou (Instagram, Facebook) a díky němu se lidé více sledují, snaží se být dokonalejší a nasazují si masky, což občas strašně vyčerpává. Zkusit to třeba aspoň na den nebo dva vypnout možná stojí za pokus. Vysledovat, jaké to je být sám sebou. 

3. Cestujte.
 Zjistila jsem, že když nejsem šťastná tam kde jsem v nějakou chvíli, tak strašně pomůže od toho někdy odject a to doslova. Změňte prostředí, vyčistěte si hlavu, poznejte nové lidi. Změna prostředí je jistota. 

4. Cvičte!
 Určitě nemusíte začít posilovat nebo se stát fitness manuálem, pokud jste líná kůže jako já. Mně osobně většinou pomůže si dát aspoň 15 minut jógy. Člověk přijde na jiné myšlenky, soustředí se na zdraví svého těla a má pak lepší pocit. Můžete běhat, jít na túru, tancovat, cokoli, co vám trochu rozproudí energii v těle. 

5. Když všechno selže, tak se NAJEZTE! 
Rada nad zlato, ale něco na ní opravdu je. Vždycky, když volám svojí mamce a mám v podstatě jakýkoli problém, její odpověď skoro vždycky je: ,,Tak si dej čokoládu." A ono to opravdu zabírá. Pokud máte den blbec nebo se prostě ten den cítíte jako kus ***, tak si třeba objednejte domů pizzu nebo čínu, navlečte tepláky a pusťte si seriál.


Nikola

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jaký byl můj 3. trimestr?

-
Obrázek
  Jsem v cílové rovince, a čas se jakoby zastavil. S každým týdnem, ba i dnem cítím, jak toho zvládám méně a méně. Když teď strávím přibližně hodinu ve městě, musím si pak doma jít na hodinu lehnout, a spím jak zabitá. Dvojčátka se projevují víc a víc, cítím v břiše (které je opravdu obrovské) dvě malé bytosti, na které se ohromně těším, a zároveň mám strach z neznáma, a z odpovědnosti. Už nic nebude stejné. Už to nikdy nebudu jenom já. Pociťuji váhu (a i svou tělesnou váhu 😂) této skutečnosti čím dál víc. A zároveň se tomu snažím nějak odevzdat. Snažila jsem se být co nejvíc připravená, a uvědomuji si, že pro můj duševní klid je lepší vědět méně. A řídit se intuicí, až ty situace nastanou. Z konverzací s kamarádkami, které už děti mají, jsem vypozorovala příznaky typické pro 3. trimestr. Některé jsou relativně zábavné, jiné dost nepříjemné, ale ráda bych si je tu zaznamenala, neboť jednou na to budu vzpomínat, a budu ráda, že tahle etapa je už za mnou. 😁 1. Člověk se cítí jako velry
Další informace

O přátelství.

-
Obrázek
Nikdy jsem to neměla s  př á telstv í m  jednoduch é . Buď jsem si vybrala  špatn é   př á tele, nebo jsem j á  byla  špatn ý   př í tel.  Každop á dně jsem snad nikdy neměla  klidn é   př á telsk é  vztahy, i když jsem je vždy tak moc chtěla, asi jako  každ ý .   Na 1.stupni z á kladn í  školy byla parta holek,  kter é  se bavily t í m, když si našly nějak é ho člověka ve  tř í dě  a všem nakukaly nějak é  pomluvy o něm a postaraly se o to, aby se s n í m nikdo nebavil. Nakonec jsem i j á  padla za oběť a musela jsem ve škole poslouchat  ur á žky , že si nemyju vlasy a  dalš í  nesmysly,  kter é  tu radši ani nechci  rozmaz á vat. Na to přišly  sms   zpr á vy,  kter ý mi mě ty holky oblažovaly  několikr á t denně.  Doč í tala  jsem se v nich, že jsem zas*** p í ** a ať umřu a  různ é   dalš í  perly. Pamatuji si, že jsem pak měla ještě dlouho f ó bii z toho, když mi přišla  smska .   I na 2. stupni se našli lidi se sklonem k šikaně a obecně můžu ř í ct , že na z á kl
Další informace

Jaký byl můj 1. trimestr?

-
Obrázek
  Ke konci února tohoto roku jsem s velkým překvapením zjistila, že s Petrem čekáme miminko. Ano, v tuhle chvíli ještě v domnění, že je to miminko. Jak možná víte, pokud jste četli poslední článek, snažili jsme se asi 2 roky, navštěvovali Gennet, a nic.  Nadšení to bylo obrovské. Ale zároveň to přišlo ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně. Vzhledem k tomu, že jsme se dobré 4 měsíce nesnažili, a rozhodli se zaměřit na mé stěhování a novou práci, tak to bylo velké překvapení. A brzy přišla panika. "Co budu dělat? Zrovna jsem nastoupila do nové práce!" Tam jsem taky hned první den omdlívala, a pak byla asi týden doma, protože příznaky se spustily prakticky okamžitě. A hned na to přišla ta novina, že tam ale na ultrazvuku doktor vidí miminka dvě. "No ty vole!" Ano, to byla moje hlasitá reakce. 😁 A tak se z mého poměrně bezstarostného, mladého a zábavného života s mým manželem v Praze, stal život plný nevolností, zvracení, únavy, a to sama v Liberci.  Těch změn bylo str
Další informace