Přečteno #3: Vlčí ostrov, Forrest Gump

-
V posledním měsíci jsem se zase hodně rozečetla. Zkouškové jsem úspěšně zvládla, takže už nebylo nutné číst poznámky ze školy, ale vrhla jsem se na něco, při čem jsem po půl hodině nedostávala hned migrénu. :-)


1. Vlčí ostrov

Na začátku února jsem objevila knížku s názvem ,,Vlčí ostrov" od norské autorky Lajly Rolstadové a líbilo se mi na ní, že jsem o ní nic moc neslyšela, jen mě zaujal obal, pak ještě víc popisek na internetu, tak jsem ulovila v Neoluxoru v Palladiu poslední kus a pustila se do čtení. Jelikož jsem od toho neměla žádná očekávání, tak mi ta knížka dělala jen radost. Jde o autobiografii autorky, která se celý svůj život potýká s klinickou depresí. Lékař jí tvrdí, že bez léků nedokáže žít normálníě a že potřebuje rutinní život, aby vše psychicky zvládala. A Lajla udělá přesný opak. Odjíždí do Kanady, kde asi půl roku pracuje jako správcová chaty, pak se vrací zpět do Norska, kde si vydělá nějaké peníze, aby se mohla znovu vrátit a tentokrát projet i celou Ameriku. Důležité je, že na cestě poznává spoustu lidí různých příběhů a povah, což jí mnohému učí nejen o nich, ale i o sobě.



2. Forrest Gump
I když jsem film viděla aspoň stokrát, tak jsem nikdy nečetla tu knížku a kvůli tomuto zjištění jsem se teda pěkně zastyděla. A styděla jsem se ještě víc, když jsem knížku dočetla, protože takhle dobrou knihu, která by mě tak oslovila, jsem už dlouho nečetla. Od filmu se v některých věcech liší, nebudu popisovat v jakých, film je opravdu spíš jen na motivy knihy, ale myslím si, že jak film, tak kniha jsou skvělé trochu jiným způsobem. Na knize se mi strašně líbily ty velmi jednoduché myšlenkové pochody Forresta, byly mi hrozně sympatické a upřímně i osvěžující, narozdíl od hloubavých a občas i pseudointelektuálních počinů, se kterými občas máme tu čest. Forrest Gump měl neuvěřitelně pestrý život, který vypráví s "idiotskou" lehkostí a upřímností, která byla něčím, co mě po dlouhé době upřímně dojalo a donutilo mě to se i zamyslet nad mým životem a i životy mých blízkých, přesněji řečeno nad způsobem, jak svůj život vnímáme a jak se rozhodujeme. 

A co jste v poslední době četli Vy? Fandíte spíš severské literatuře nebo se rádi ponoříte do starých klasik?


Nikola

Komentáře

  1. Mamča Helča10. ledna 2020 v 14:21

    Já četla teď knihu: mám nad tebou moc. Hrozně se mi líbila. Baví mne thriller nebo horor :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jaký byl můj 3. trimestr?

-
Obrázek
  Jsem v cílové rovince, a čas se jakoby zastavil. S každým týdnem, ba i dnem cítím, jak toho zvládám méně a méně. Když teď strávím přibližně hodinu ve městě, musím si pak doma jít na hodinu lehnout, a spím jak zabitá. Dvojčátka se projevují víc a víc, cítím v břiše (které je opravdu obrovské) dvě malé bytosti, na které se ohromně těším, a zároveň mám strach z neznáma, a z odpovědnosti. Už nic nebude stejné. Už to nikdy nebudu jenom já. Pociťuji váhu (a i svou tělesnou váhu 😂) této skutečnosti čím dál víc. A zároveň se tomu snažím nějak odevzdat. Snažila jsem se být co nejvíc připravená, a uvědomuji si, že pro můj duševní klid je lepší vědět méně. A řídit se intuicí, až ty situace nastanou. Z konverzací s kamarádkami, které už děti mají, jsem vypozorovala příznaky typické pro 3. trimestr. Některé jsou relativně zábavné, jiné dost nepříjemné, ale ráda bych si je tu zaznamenala, neboť jednou na to budu vzpomínat, a budu ráda, že tahle etapa je už za mnou. 😁 1. Člověk se cítí jako velry
Další informace

O přátelství.

-
Obrázek
Nikdy jsem to neměla s  př á telstv í m  jednoduch é . Buď jsem si vybrala  špatn é   př á tele, nebo jsem j á  byla  špatn ý   př í tel.  Každop á dně jsem snad nikdy neměla  klidn é   př á telsk é  vztahy, i když jsem je vždy tak moc chtěla, asi jako  každ ý .   Na 1.stupni z á kladn í  školy byla parta holek,  kter é  se bavily t í m, když si našly nějak é ho člověka ve  tř í dě  a všem nakukaly nějak é  pomluvy o něm a postaraly se o to, aby se s n í m nikdo nebavil. Nakonec jsem i j á  padla za oběť a musela jsem ve škole poslouchat  ur á žky , že si nemyju vlasy a  dalš í  nesmysly,  kter é  tu radši ani nechci  rozmaz á vat. Na to přišly  sms   zpr á vy,  kter ý mi mě ty holky oblažovaly  několikr á t denně.  Doč í tala  jsem se v nich, že jsem zas*** p í ** a ať umřu a  různ é   dalš í  perly. Pamatuji si, že jsem pak měla ještě dlouho f ó bii z toho, když mi přišla  smska .   I na 2. stupni se našli lidi se sklonem k šikaně a obecně můžu ř í ct , že na z á kl
Další informace

Jaký byl můj 1. trimestr?

-
Obrázek
  Ke konci února tohoto roku jsem s velkým překvapením zjistila, že s Petrem čekáme miminko. Ano, v tuhle chvíli ještě v domnění, že je to miminko. Jak možná víte, pokud jste četli poslední článek, snažili jsme se asi 2 roky, navštěvovali Gennet, a nic.  Nadšení to bylo obrovské. Ale zároveň to přišlo ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně. Vzhledem k tomu, že jsme se dobré 4 měsíce nesnažili, a rozhodli se zaměřit na mé stěhování a novou práci, tak to bylo velké překvapení. A brzy přišla panika. "Co budu dělat? Zrovna jsem nastoupila do nové práce!" Tam jsem taky hned první den omdlívala, a pak byla asi týden doma, protože příznaky se spustily prakticky okamžitě. A hned na to přišla ta novina, že tam ale na ultrazvuku doktor vidí miminka dvě. "No ty vole!" Ano, to byla moje hlasitá reakce. 😁 A tak se z mého poměrně bezstarostného, mladého a zábavného života s mým manželem v Praze, stal život plný nevolností, zvracení, únavy, a to sama v Liberci.  Těch změn bylo str
Další informace