Červená čočka na kari

-

Další recept, který si dělám poměrně často, je červená čočka na kari. Přivedla mě k němu babička, když jsem u ní byla jednou na obědě. Jeho příprava je rychlá, protože červená čočka narozdíl od té zelené nepotřebuje namáčet a vaří se maximálně 15 minut. Navíc podle mě chutná i mnohem líp než ta zelená. K čočce si můžete přidat například volské oko nebo třeba cizrnové kuličky, ale klidně si to můžete dát i s plátkem masa, pokud máte chuť. Já ji mám nejradši s vajíčkem a čerstvou zeleninou a hlavně hodně kari!

 Co budete potřebovat? (na 2 porce)

-200 gramů červené čočky (loupané)
-cca 100-150 ml rajského protlaku
-2 stroužky česneku
-1 cibule
-kari koření (já vždycky posypu celou plochu čočky na pánvi)
-olivový olej
-sůl
-pepř
-vejce na volská oka (nebo zvolte jakou přílohu chcete sami)
- doporučuji na posypání nakonec jarní cibulku

 Postup:
Nejdříve si uvařte čočku podle návodu na obalu, což znamená nejdříve propláchnout ve studené vodě, a pak vařit maximálně 15 minut. Slejte vodu a čočku si odložte na chvíli stranou. Nakrájejte si cibuli na menší kostičky a oloupejte česnek. Nahřejte si pánev a na trošce olivového oleje si osmažte cibulku dozlatova, přidejte nadrcený česnek. Pak je čas přidat čočku a celou směs promíchat. V tuhle chvíli posypte celý povrch čočky kari kořením (kdo má hodně rád kari jako já, tak prostě sypejte a ďábelsky se usmívejte) a promíchejte. Nechte kari tak půl minutky, aby se na pánvi ovonělo a přidejte rajčatový protlak (pokud jste koupili takový, který má tužší konzistenci, tak přidejte trochu horké vody). Pak už je doba pro prohřátí a ochucení celé směsi, takže sůl a pepř, ochutnejte a pokud vám tam něco chybí, tak to tam prostě ještě přidejte.



Dejte vědět, pokud jste recept zkusili!

Nikola



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jaký byl můj 3. trimestr?

-
Obrázek
  Jsem v cílové rovince, a čas se jakoby zastavil. S každým týdnem, ba i dnem cítím, jak toho zvládám méně a méně. Když teď strávím přibližně hodinu ve městě, musím si pak doma jít na hodinu lehnout, a spím jak zabitá. Dvojčátka se projevují víc a víc, cítím v břiše (které je opravdu obrovské) dvě malé bytosti, na které se ohromně těším, a zároveň mám strach z neznáma, a z odpovědnosti. Už nic nebude stejné. Už to nikdy nebudu jenom já. Pociťuji váhu (a i svou tělesnou váhu 😂) této skutečnosti čím dál víc. A zároveň se tomu snažím nějak odevzdat. Snažila jsem se být co nejvíc připravená, a uvědomuji si, že pro můj duševní klid je lepší vědět méně. A řídit se intuicí, až ty situace nastanou. Z konverzací s kamarádkami, které už děti mají, jsem vypozorovala příznaky typické pro 3. trimestr. Některé jsou relativně zábavné, jiné dost nepříjemné, ale ráda bych si je tu zaznamenala, neboť jednou na to budu vzpomínat, a budu ráda, že tahle etapa je už za mnou. 😁 1. Člověk se cítí jako velry
Další informace

O přátelství.

-
Obrázek
Nikdy jsem to neměla s  př á telstv í m  jednoduch é . Buď jsem si vybrala  špatn é   př á tele, nebo jsem j á  byla  špatn ý   př í tel.  Každop á dně jsem snad nikdy neměla  klidn é   př á telsk é  vztahy, i když jsem je vždy tak moc chtěla, asi jako  každ ý .   Na 1.stupni z á kladn í  školy byla parta holek,  kter é  se bavily t í m, když si našly nějak é ho člověka ve  tř í dě  a všem nakukaly nějak é  pomluvy o něm a postaraly se o to, aby se s n í m nikdo nebavil. Nakonec jsem i j á  padla za oběť a musela jsem ve škole poslouchat  ur á žky , že si nemyju vlasy a  dalš í  nesmysly,  kter é  tu radši ani nechci  rozmaz á vat. Na to přišly  sms   zpr á vy,  kter ý mi mě ty holky oblažovaly  několikr á t denně.  Doč í tala  jsem se v nich, že jsem zas*** p í ** a ať umřu a  různ é   dalš í  perly. Pamatuji si, že jsem pak měla ještě dlouho f ó bii z toho, když mi přišla  smska .   I na 2. stupni se našli lidi se sklonem k šikaně a obecně můžu ř í ct , že na z á kl
Další informace

Jaký byl můj 1. trimestr?

-
Obrázek
  Ke konci února tohoto roku jsem s velkým překvapením zjistila, že s Petrem čekáme miminko. Ano, v tuhle chvíli ještě v domnění, že je to miminko. Jak možná víte, pokud jste četli poslední článek, snažili jsme se asi 2 roky, navštěvovali Gennet, a nic.  Nadšení to bylo obrovské. Ale zároveň to přišlo ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně. Vzhledem k tomu, že jsme se dobré 4 měsíce nesnažili, a rozhodli se zaměřit na mé stěhování a novou práci, tak to bylo velké překvapení. A brzy přišla panika. "Co budu dělat? Zrovna jsem nastoupila do nové práce!" Tam jsem taky hned první den omdlívala, a pak byla asi týden doma, protože příznaky se spustily prakticky okamžitě. A hned na to přišla ta novina, že tam ale na ultrazvuku doktor vidí miminka dvě. "No ty vole!" Ano, to byla moje hlasitá reakce. 😁 A tak se z mého poměrně bezstarostného, mladého a zábavného života s mým manželem v Praze, stal život plný nevolností, zvracení, únavy, a to sama v Liberci.  Těch změn bylo str
Další informace