Kakaové raw kuličky (Deliciously Ella)

-

Po delší době jsem si pro Vás nachystala zase nějaký můj oblíbený recept, i když receptů, jako je tento, koluje po internetu obrovské množství. Všichni se zbláznili do veganské raw stravy a já bych upřímně ani jedno nezvládla striktně dodržovat. Dokážu být bez masa, ale bez sýrů nebo čokolády to psychicky nezvládnu! Ráda ale zkouším zdravé recepty a mám moc ráda netradiční chutě, moje chuťové buňky si to prostě žádají. 

Už dlouho jsem chtěla vyzkoušet nějaké recepty od Deliciously Ella (pokud neznáte, tak je to britská veganská kuchařka a taky bussinesswoman, patří jí několik restaurací v Londýně a vybudovala za poslední 4 roky skvělou značku), protože vlastním všechny její kuchařky. Nejvíc mě zaujaly její sladké recepty, protože jsem velký milovník sladkého. Ale chtěla jsem začít něčím jednoduchým a z dostupných surovin, a proto kuličky z datlí, kakaa a mandlí byly skvělým začátkem. Recept jsem si maličko upravila, jak už to dělávám, a proto s čistým srdcem vám zde dnes předám recept, který mám osvědčený.



Ingredience (asi na 18 kuliček):

  • 100 g mandlí
  • 200 g datlí (vypeckovaných)
  • 1 lžíce kokosového oleje
  • 1 lžíce arašídového másla
  • 2 lžíce raw kakaa (nebo holandského)

Postup:

Na tento recept potřebujete nějaký silný kuchyňský robot, protože prvním krokem je nadrtit mandle, aby z nich menší kousky. Poté přidejte datle, které mixujte, dokud nebudou hezky spojené s nadrcenými mandlemi. Pak je na čase přidat kokosový olej a arašídové máslo a mixovat, dokud nemáte hezky propojenou hmotu, ze které jdou uplácat kuličky, které se nerozpadají. Jako poslední krok přidejte kakao a naposled promíchejte v mixéru. Z tohoto množství jsem uplácala asi 18 kuliček, ale záleží, jak veliké si je vyrobíte. Potom je dejte na hodinu do mrazáku, aby trochu ztuhly. V lednici je můžete skladovat cca týden, ale v mrazáku vám vydrží i několik měsíců.



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jaký byl můj 3. trimestr?

-
Obrázek
  Jsem v cílové rovince, a čas se jakoby zastavil. S každým týdnem, ba i dnem cítím, jak toho zvládám méně a méně. Když teď strávím přibližně hodinu ve městě, musím si pak doma jít na hodinu lehnout, a spím jak zabitá. Dvojčátka se projevují víc a víc, cítím v břiše (které je opravdu obrovské) dvě malé bytosti, na které se ohromně těším, a zároveň mám strach z neznáma, a z odpovědnosti. Už nic nebude stejné. Už to nikdy nebudu jenom já. Pociťuji váhu (a i svou tělesnou váhu 😂) této skutečnosti čím dál víc. A zároveň se tomu snažím nějak odevzdat. Snažila jsem se být co nejvíc připravená, a uvědomuji si, že pro můj duševní klid je lepší vědět méně. A řídit se intuicí, až ty situace nastanou. Z konverzací s kamarádkami, které už děti mají, jsem vypozorovala příznaky typické pro 3. trimestr. Některé jsou relativně zábavné, jiné dost nepříjemné, ale ráda bych si je tu zaznamenala, neboť jednou na to budu vzpomínat, a budu ráda, že tahle etapa je už za mnou. 😁 1. Člověk se cítí jako velry
Další informace

O přátelství.

-
Obrázek
Nikdy jsem to neměla s  př á telstv í m  jednoduch é . Buď jsem si vybrala  špatn é   př á tele, nebo jsem j á  byla  špatn ý   př í tel.  Každop á dně jsem snad nikdy neměla  klidn é   př á telsk é  vztahy, i když jsem je vždy tak moc chtěla, asi jako  každ ý .   Na 1.stupni z á kladn í  školy byla parta holek,  kter é  se bavily t í m, když si našly nějak é ho člověka ve  tř í dě  a všem nakukaly nějak é  pomluvy o něm a postaraly se o to, aby se s n í m nikdo nebavil. Nakonec jsem i j á  padla za oběť a musela jsem ve škole poslouchat  ur á žky , že si nemyju vlasy a  dalš í  nesmysly,  kter é  tu radši ani nechci  rozmaz á vat. Na to přišly  sms   zpr á vy,  kter ý mi mě ty holky oblažovaly  několikr á t denně.  Doč í tala  jsem se v nich, že jsem zas*** p í ** a ať umřu a  různ é   dalš í  perly. Pamatuji si, že jsem pak měla ještě dlouho f ó bii z toho, když mi přišla  smska .   I na 2. stupni se našli lidi se sklonem k šikaně a obecně můžu ř í ct , že na z á kl
Další informace

Jaký byl můj 1. trimestr?

-
Obrázek
  Ke konci února tohoto roku jsem s velkým překvapením zjistila, že s Petrem čekáme miminko. Ano, v tuhle chvíli ještě v domnění, že je to miminko. Jak možná víte, pokud jste četli poslední článek, snažili jsme se asi 2 roky, navštěvovali Gennet, a nic.  Nadšení to bylo obrovské. Ale zároveň to přišlo ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně. Vzhledem k tomu, že jsme se dobré 4 měsíce nesnažili, a rozhodli se zaměřit na mé stěhování a novou práci, tak to bylo velké překvapení. A brzy přišla panika. "Co budu dělat? Zrovna jsem nastoupila do nové práce!" Tam jsem taky hned první den omdlívala, a pak byla asi týden doma, protože příznaky se spustily prakticky okamžitě. A hned na to přišla ta novina, že tam ale na ultrazvuku doktor vidí miminka dvě. "No ty vole!" Ano, to byla moje hlasitá reakce. 😁 A tak se z mého poměrně bezstarostného, mladého a zábavného života s mým manželem v Praze, stal život plný nevolností, zvracení, únavy, a to sama v Liberci.  Těch změn bylo str
Další informace