Čím jsi chtěl být až vyrosteš?

-

Dneska jsem se s vámi chtěla podělit o to, čím jsem se chtěla stát, až budu velká holka. Měla jsem plánů hned několik. A většinu mých plánů ovlivnily filmy a seriály.

1. Čarodějka
Pravděpodobně něco, co si v sobě nesu po svojí mamce a po seriálu Čarodějky, který děsně frčel, když jsem byla dítě. Chtěla jsem bojovat s démony, hrát si se spiritistickou tabulkou a dostávat za to zaplaceno!

2. Stephen King
Celá svá pubertální léta jsem strávila čtením snad skoro všech knih od Stephena Kinga a byla jimi naprosto pohlcena. Děsivé a rozpolcené charaktery, které vytvářel, mě vždycky úplně ponořily do jeho světa. Díky němu jsem napsala pár odporných hororových povídek a vyděsila s nimi nejednoho svého kluka. Chtěla jsem být jako Stephen King a psát na starém psacím stroji Olivetti (který jsem pak dostala od kamarádky).

3. Vyhořelý spisovatel
Něco, co se ve mně drží dodnes. Ale jsem na půlce cesty. Vyhořelost docela slušně zvládám, teď se ještě stát tím spisovatelem. Představovala jsem si sebe jako opilého a zlomeného Ernesta Hemingwaye nebo prostě nějakého hodně divokého umělce, který pak svoji bolest přenáší do svých knih.

4. Člen Beatles (nebo jakékoli jiné rock'n'rollové skupiny)
I tohle se mě drželo odmalička! Dostala jsem kytaru od bratrance a pořád jsem na ni drnkala naprosto nesmyslné a neposlouchatelné melodie. Pak jsem s kamarádkou založila skupinu ,,Potkani z Bangkoku" a vyznačovaly jsme se tím, že jsem hrála na pět strun. Nedávno jsem se ke kytaře vrátila a teď se na ni chci opravdu naučit, tak snad neurvu strunu.


A jaké byla vaše vysněná povolání, když jste byli malí?

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jaký byl můj 3. trimestr?

-
Obrázek
  Jsem v cílové rovince, a čas se jakoby zastavil. S každým týdnem, ba i dnem cítím, jak toho zvládám méně a méně. Když teď strávím přibližně hodinu ve městě, musím si pak doma jít na hodinu lehnout, a spím jak zabitá. Dvojčátka se projevují víc a víc, cítím v břiše (které je opravdu obrovské) dvě malé bytosti, na které se ohromně těším, a zároveň mám strach z neznáma, a z odpovědnosti. Už nic nebude stejné. Už to nikdy nebudu jenom já. Pociťuji váhu (a i svou tělesnou váhu 😂) této skutečnosti čím dál víc. A zároveň se tomu snažím nějak odevzdat. Snažila jsem se být co nejvíc připravená, a uvědomuji si, že pro můj duševní klid je lepší vědět méně. A řídit se intuicí, až ty situace nastanou. Z konverzací s kamarádkami, které už děti mají, jsem vypozorovala příznaky typické pro 3. trimestr. Některé jsou relativně zábavné, jiné dost nepříjemné, ale ráda bych si je tu zaznamenala, neboť jednou na to budu vzpomínat, a budu ráda, že tahle etapa je už za mnou. 😁 1. Člověk se cítí jako velry
Další informace

O přátelství.

-
Obrázek
Nikdy jsem to neměla s  př á telstv í m  jednoduch é . Buď jsem si vybrala  špatn é   př á tele, nebo jsem j á  byla  špatn ý   př í tel.  Každop á dně jsem snad nikdy neměla  klidn é   př á telsk é  vztahy, i když jsem je vždy tak moc chtěla, asi jako  každ ý .   Na 1.stupni z á kladn í  školy byla parta holek,  kter é  se bavily t í m, když si našly nějak é ho člověka ve  tř í dě  a všem nakukaly nějak é  pomluvy o něm a postaraly se o to, aby se s n í m nikdo nebavil. Nakonec jsem i j á  padla za oběť a musela jsem ve škole poslouchat  ur á žky , že si nemyju vlasy a  dalš í  nesmysly,  kter é  tu radši ani nechci  rozmaz á vat. Na to přišly  sms   zpr á vy,  kter ý mi mě ty holky oblažovaly  několikr á t denně.  Doč í tala  jsem se v nich, že jsem zas*** p í ** a ať umřu a  různ é   dalš í  perly. Pamatuji si, že jsem pak měla ještě dlouho f ó bii z toho, když mi přišla  smska .   I na 2. stupni se našli lidi se sklonem k šikaně a obecně můžu ř í ct , že na z á kl
Další informace

Jaký byl můj 1. trimestr?

-
Obrázek
  Ke konci února tohoto roku jsem s velkým překvapením zjistila, že s Petrem čekáme miminko. Ano, v tuhle chvíli ještě v domnění, že je to miminko. Jak možná víte, pokud jste četli poslední článek, snažili jsme se asi 2 roky, navštěvovali Gennet, a nic.  Nadšení to bylo obrovské. Ale zároveň to přišlo ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně. Vzhledem k tomu, že jsme se dobré 4 měsíce nesnažili, a rozhodli se zaměřit na mé stěhování a novou práci, tak to bylo velké překvapení. A brzy přišla panika. "Co budu dělat? Zrovna jsem nastoupila do nové práce!" Tam jsem taky hned první den omdlívala, a pak byla asi týden doma, protože příznaky se spustily prakticky okamžitě. A hned na to přišla ta novina, že tam ale na ultrazvuku doktor vidí miminka dvě. "No ty vole!" Ano, to byla moje hlasitá reakce. 😁 A tak se z mého poměrně bezstarostného, mladého a zábavného života s mým manželem v Praze, stal život plný nevolností, zvracení, únavy, a to sama v Liberci.  Těch změn bylo str
Další informace