13 nekrásnějších maličkostí v mém životě

-
zdroj: pinterest.com (ilustrace od Sally Nixon)
Občas jsme všichni s něčím ve svém životě nespokojeni, a to bývá to, o čem nejvíce mluvíme, protože nám to leží v žaludku a potřebuje to ven. Je to pochopitelný a já občas dokážu mluvit po telefonu s mamkou a ona mi po 20 minutách našeho rozhovoru řekne, že jsem si celou dobu jen stěžovala a že už to stačí. A v takových chvílích se za sebe trochu stydím. 

Koukala jsem nedávno na jednu přednášku na TED Talks (konkrétně "Jak se stát psychicky silnou osobou?"), ve které přednášející stručně popisovala svůj životní příběh (velmi tragický, musím podotknout) a co si uvědomila, že musí udělat, aby se ve svém životě pohnula dál. Jsou to věci, které v podstatě slyšíme skoro denně na každém kroku. Přestat porovnávat náš život s životem ostatním, závidět a litovat sebe a svůj život. Propadáme se tím do stavu, který ubližuje jen nám a brání v rozvoji. Haha, to se snadno řekne, ale hůř se to v životě praktikuje. 

Já určitě nejsem v tomto náhledu na život stoprocentní. Ale snažím se neustále uchovávat v paměti tuhle přednášku a kdykoli, kdy si uvědomím, že začínám propadat nějaké závisti nebo sebelítosti, tak už se dokážu zastavit a podívat se na z trochu jiné perspektivy. 

Je jedno cvičení, o kterém se v přednášce mluví, jak trochu posilovat psychiku a pozitivitu, a to skrz vděk. Prý pomáhá udělat si jednou za čas seznam věcí, za které jsme v životě vděční nebo co na sobě máme rádi atd. Já se rozhodla udělat seznam maličkostí, které ve svém životě miluju. Jsou to přesně ty věci, které když se dějí, tak se nad nimi pozastavím a ocením je. 

1. Když svítí sluníčko a trochu pofukuje vítr 

2. Když ráno zpívají ptáci a ulice jsou ještě tiché

3. Když si můžu příjemně popovídat s přáteli a smát se z plných plic

4. Letní trhy a čerstvá zelenina a ovoce

5. Uklizený byt a bez věcí, co nepotřebuju

6. Čerstvě upečený koláč, co provoní celý byt

7. Dobré jídlo, které i hezky vypadá

8. Čistě povlečená postel

9. Příjemná hudba, při které jsem dojatá

10. Výlety po městech i lesích

11. Upřímné objetí od osob, co miluju

12. Ranní jóga, kdy se moje tělo probouzí 

13. Když si můžu pohladit pejska

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jaký byl můj 3. trimestr?

-
Obrázek
  Jsem v cílové rovince, a čas se jakoby zastavil. S každým týdnem, ba i dnem cítím, jak toho zvládám méně a méně. Když teď strávím přibližně hodinu ve městě, musím si pak doma jít na hodinu lehnout, a spím jak zabitá. Dvojčátka se projevují víc a víc, cítím v břiše (které je opravdu obrovské) dvě malé bytosti, na které se ohromně těším, a zároveň mám strach z neznáma, a z odpovědnosti. Už nic nebude stejné. Už to nikdy nebudu jenom já. Pociťuji váhu (a i svou tělesnou váhu 😂) této skutečnosti čím dál víc. A zároveň se tomu snažím nějak odevzdat. Snažila jsem se být co nejvíc připravená, a uvědomuji si, že pro můj duševní klid je lepší vědět méně. A řídit se intuicí, až ty situace nastanou. Z konverzací s kamarádkami, které už děti mají, jsem vypozorovala příznaky typické pro 3. trimestr. Některé jsou relativně zábavné, jiné dost nepříjemné, ale ráda bych si je tu zaznamenala, neboť jednou na to budu vzpomínat, a budu ráda, že tahle etapa je už za mnou. 😁 1. Člověk se cítí jako velry
Další informace

O přátelství.

-
Obrázek
Nikdy jsem to neměla s  př á telstv í m  jednoduch é . Buď jsem si vybrala  špatn é   př á tele, nebo jsem j á  byla  špatn ý   př í tel.  Každop á dně jsem snad nikdy neměla  klidn é   př á telsk é  vztahy, i když jsem je vždy tak moc chtěla, asi jako  každ ý .   Na 1.stupni z á kladn í  školy byla parta holek,  kter é  se bavily t í m, když si našly nějak é ho člověka ve  tř í dě  a všem nakukaly nějak é  pomluvy o něm a postaraly se o to, aby se s n í m nikdo nebavil. Nakonec jsem i j á  padla za oběť a musela jsem ve škole poslouchat  ur á žky , že si nemyju vlasy a  dalš í  nesmysly,  kter é  tu radši ani nechci  rozmaz á vat. Na to přišly  sms   zpr á vy,  kter ý mi mě ty holky oblažovaly  několikr á t denně.  Doč í tala  jsem se v nich, že jsem zas*** p í ** a ať umřu a  různ é   dalš í  perly. Pamatuji si, že jsem pak měla ještě dlouho f ó bii z toho, když mi přišla  smska .   I na 2. stupni se našli lidi se sklonem k šikaně a obecně můžu ř í ct , že na z á kl
Další informace

Jaký byl můj 1. trimestr?

-
Obrázek
  Ke konci února tohoto roku jsem s velkým překvapením zjistila, že s Petrem čekáme miminko. Ano, v tuhle chvíli ještě v domnění, že je to miminko. Jak možná víte, pokud jste četli poslední článek, snažili jsme se asi 2 roky, navštěvovali Gennet, a nic.  Nadšení to bylo obrovské. Ale zároveň to přišlo ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně. Vzhledem k tomu, že jsme se dobré 4 měsíce nesnažili, a rozhodli se zaměřit na mé stěhování a novou práci, tak to bylo velké překvapení. A brzy přišla panika. "Co budu dělat? Zrovna jsem nastoupila do nové práce!" Tam jsem taky hned první den omdlívala, a pak byla asi týden doma, protože příznaky se spustily prakticky okamžitě. A hned na to přišla ta novina, že tam ale na ultrazvuku doktor vidí miminka dvě. "No ty vole!" Ano, to byla moje hlasitá reakce. 😁 A tak se z mého poměrně bezstarostného, mladého a zábavného života s mým manželem v Praze, stal život plný nevolností, zvracení, únavy, a to sama v Liberci.  Těch změn bylo str
Další informace