Veganský citrónový cheesecake (letní a velmi svěží!)

-

To jsem tak vymýšlela, co bych mohla donést za koláč do Jógovny, kde si jednou za měsíc pořádáme pracovní sedánek s holkami z recepce a se Šárkou (všechny holky jsou totální bohyně). Vzhledem k té náhlé vlně veder to chtělo něco lehkého a citrusového. Tak jsem dala dohromady nepečený cheesecake z ingrediencí, co jsem měla převážně doma, a nakonec jsem s výsledkem více než spokojená! 


Ingredience:



Na základ:

  • 200g datlí
  • 125g mandlí či vlašských oříšků
  • 2 lžíce kokosového oleje
  • špetku soli
Na "tvarohovou" vrstvu:
  • 3 citróny
  • 65g kukuřičného škrobu
  • 130g třtinového či cukru krystal
  • 800ml kokosového mléka (z plechovky)
  • 300g hedvábného tofu (dá se nahradit i měkkým tvarohem bez laktózy, pokud vás trápí intolerance)
  • 1 lžičku kurkumy (není povinné, jen pro žlutou barvu)
Postup:

Nejprve dáme do kuchyňského robotu všechny ingredience na základ a rozmixujeme, až se všechno hezky spojí a v těstě nejsou velké kusy. Vzniklé těsto potom vložíme do menšího pekáčku (ideálně koláčová forma s 20cm průměrem) a natlačíme ho do rovnoměrné vrstvy. Poté jej vložíme zatuhnout do lednice či mrazáku. Dále se připravíme vrchní vrstvu. Do hrnce vymačkáme šťávu ze 3 citrónů, přidáme kukuřičný škrob, cukr, kokosové mléko, hedvábné tofu a lžičku kurkumy. Toto přivedeme k varu, dokud nám směs nezhoustne. Necháme trochu vychladnout a nalejeme na těsto z datlí. Ideálně chladíme přes noc v lednici, protože koláč má spíše pudinkovou konzistenci. Já jsem navrch nasypala cukr smíchaný se skořicí a zázvorem, což je skvělá tečka.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jaký byl můj 3. trimestr?

-
Obrázek
  Jsem v cílové rovince, a čas se jakoby zastavil. S každým týdnem, ba i dnem cítím, jak toho zvládám méně a méně. Když teď strávím přibližně hodinu ve městě, musím si pak doma jít na hodinu lehnout, a spím jak zabitá. Dvojčátka se projevují víc a víc, cítím v břiše (které je opravdu obrovské) dvě malé bytosti, na které se ohromně těším, a zároveň mám strach z neznáma, a z odpovědnosti. Už nic nebude stejné. Už to nikdy nebudu jenom já. Pociťuji váhu (a i svou tělesnou váhu 😂) této skutečnosti čím dál víc. A zároveň se tomu snažím nějak odevzdat. Snažila jsem se být co nejvíc připravená, a uvědomuji si, že pro můj duševní klid je lepší vědět méně. A řídit se intuicí, až ty situace nastanou. Z konverzací s kamarádkami, které už děti mají, jsem vypozorovala příznaky typické pro 3. trimestr. Některé jsou relativně zábavné, jiné dost nepříjemné, ale ráda bych si je tu zaznamenala, neboť jednou na to budu vzpomínat, a budu ráda, že tahle etapa je už za mnou. 😁 1. Člověk se cítí jako velry
Další informace

O přátelství.

-
Obrázek
Nikdy jsem to neměla s  př á telstv í m  jednoduch é . Buď jsem si vybrala  špatn é   př á tele, nebo jsem j á  byla  špatn ý   př í tel.  Každop á dně jsem snad nikdy neměla  klidn é   př á telsk é  vztahy, i když jsem je vždy tak moc chtěla, asi jako  každ ý .   Na 1.stupni z á kladn í  školy byla parta holek,  kter é  se bavily t í m, když si našly nějak é ho člověka ve  tř í dě  a všem nakukaly nějak é  pomluvy o něm a postaraly se o to, aby se s n í m nikdo nebavil. Nakonec jsem i j á  padla za oběť a musela jsem ve škole poslouchat  ur á žky , že si nemyju vlasy a  dalš í  nesmysly,  kter é  tu radši ani nechci  rozmaz á vat. Na to přišly  sms   zpr á vy,  kter ý mi mě ty holky oblažovaly  několikr á t denně.  Doč í tala  jsem se v nich, že jsem zas*** p í ** a ať umřu a  různ é   dalš í  perly. Pamatuji si, že jsem pak měla ještě dlouho f ó bii z toho, když mi přišla  smska .   I na 2. stupni se našli lidi se sklonem k šikaně a obecně můžu ř í ct , že na z á kl
Další informace

Jaký byl můj 1. trimestr?

-
Obrázek
  Ke konci února tohoto roku jsem s velkým překvapením zjistila, že s Petrem čekáme miminko. Ano, v tuhle chvíli ještě v domnění, že je to miminko. Jak možná víte, pokud jste četli poslední článek, snažili jsme se asi 2 roky, navštěvovali Gennet, a nic.  Nadšení to bylo obrovské. Ale zároveň to přišlo ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně. Vzhledem k tomu, že jsme se dobré 4 měsíce nesnažili, a rozhodli se zaměřit na mé stěhování a novou práci, tak to bylo velké překvapení. A brzy přišla panika. "Co budu dělat? Zrovna jsem nastoupila do nové práce!" Tam jsem taky hned první den omdlívala, a pak byla asi týden doma, protože příznaky se spustily prakticky okamžitě. A hned na to přišla ta novina, že tam ale na ultrazvuku doktor vidí miminka dvě. "No ty vole!" Ano, to byla moje hlasitá reakce. 😁 A tak se z mého poměrně bezstarostného, mladého a zábavného života s mým manželem v Praze, stal život plný nevolností, zvracení, únavy, a to sama v Liberci.  Těch změn bylo str
Další informace