Po 3 letech beze slov..

 Wow, jak se začíná takový článek? Už jsem to na mou duši zapomněla. Dokonce jsem měla problém se přihlásit na admin, abych mohla tento příspěvek napsat. Prostě a jednoduše to jsou 3 roky, co jsem naposled vyplodila delší text. Tedy na blog. V mém osobním životě se více či méně nějaké psaní vždy odehrávalo. Tu kratší výžblepty či básničky do poznámek v mobilu, jindy dlouhá práce na téma Nadam Yoga, kterou jsem sepsala v rámci mého jógového učitelského kurzu. Za ty 3 roky se toho v mém životě událo hodně, a ráda bych se ke všem těm událostem minulým i budoucím občas vyjádřila.

1) Udělala jsem si učitelský jógový kurz

Tento kurz jsem vlastně absolvovala těsně před mou svatbou, ale nikdy jsem o tom nic nenapsala. Měla sem trochu obavy o tom psát, abych byla upřímná. Zaprvé to byl intenzivní zážitek, a za druhé se v té době k tomu pojily nějaké neshody s přáteli (které jsou již několik let vyřešené, ale stejně jsem neměla moc chuť o tom psát). Abych to zkrátila, na 3 týdny jsem se odstěhovala do Ostravy, kde se 150 hodinový kurz konal. Bydleli jsme s kamarádem v takové totálně punkové chatičce uprostřed snad zahrádkářské kolonie? (už ani nevím :-D), a každé ráno jsme vyrazili na dlouhou cestu autobusem a tramvají do města, kde jsme až do večera šrotili, praktikovali, učili se okrajově sanskrt, jak správně provádět ásany, a jak v nich správně asistovat, zpívali jsme mantry a učili se jejich význam, probírali zdravovědu, jógové směry a jejich historii.. Bylo toho hodně. Prošla jsem si tam hodně silnými momenty, tak trochu i fyzickým a psychickým vyčerpáním, abych na konci zjistila, že jsem to všechno zvládla, a jsem schopna takové věci zvládnout. 

2) Začala jsem natáčet jógovou praxi na Youtube

Aby to nebylo až tak jednoduché, tak jsem neměla moc příležitostí jógu vyučovat naživo. Většina studií byla totiž v té době zavřená, a já jen sem a tam učila nějaký záskok, když se mi poštěstilo, navíc Praha je město přehlcené jógovými učiteli. Koluje takový vtip, že v Praze je více učitelů, než praktikantů. :-D Proto jsem se odhodlala zahodit stud před kamerou, a nakonec si natáčení a vymýšlení nových lekcí zamilovala. Do toho jsem také nastoupila do nové práce ve firmě, kde jsem mohla i jednou týdně jógu vyučovat, takže se na mě usmálo štěstí, a já se cítila po učitelské stránce velmi naplněna. Natáčela jsem na Youtube, a zároveň pracovala naživo s lidmi, kteří se na lekce vraceli, a mohli jsme se tak všichni někam posouvat! 

3) Přestěhovala jsem se po 9 letech z Prahy

Poskočíme trochu víc do přítomnosti. Už nějakou dobu jsme s Petrem věděli, že budeme stavět dům u Liberce. Byla to příležitost, která se neodmítá. Plán byl, že v nějakou dobu se z Prahy přesuneme, ale s mou prací to bohužel vyšlo tak, že mi na jednom místě končila smlouva, a novou práci jsem sehnala v Liberci okamžitě, a to dokonce v Univerzitní Knihovně, což bylo něco, co mě moc zajímalo. Znamenalo to ovšem, že musím odejít do Liberce dřív. Aniž by byl náš dům hotový, a šla jsem bez manžela, protože ten musel ještě zůstat v Praze. A moje velké dobrodružství začalo. Po 8 letech s partnerem, se kterým jste pořád, je trochu zvláštní být najednou sama. Velká sranda byla ale v tom, že mě k sobě vzala na tu dobu přechodnou jeho rodina. A tak jsem se ocitla v novém městě, v nové práci, bez svých přátel, a s rodinou svého muže. Na introvertní citlivou povahu velké sousto. 😅 A to nebylo všechno. Do toho jsem zjistila, že jsem těhotná. 😂

4) Po 2 letech snah o miminko jsem těhotná

Těhotenství a mateřství je velké téma. Téma citlivé, pro mnohé z nás. Pro mě určitě dlouho bylo. Nejdřív jsem nechtěla mít s mateřstvím nic společného. Nebylo to pro mě. Děti jsou fajn, ale usmrkance nechci, děkuji. To se změnilo po svatbě. Objevily se u mě nějaké příznaky mateřské nemoci, tedy tak jsem tomu říkala. Jenže taky v té době jsem začala mít gynekologické potíže. Jako kdyby mi vesmír říkal, že to nebude tak jednoduché. A kdyby toho nebylo málo, nebyli jsme v tu chvíli s Petrem holt naladěni stejně. Řešila jsem si tedy své zdravotní problémy. Moje bolesti byly čím dál větší a častější, a musela jsem na operaci. Tam mi zjistili také endometriózu, k jejímž příznakům může patřit neplodnost. Ach ne, proč se mi to najednou sype pod rukama? A tak jsme se tedy začali snažit, protože bylo jasné, že to může trvat dlouho, a vůbec se to nemusí povést. Začali jsme také navštěvovat Gennet, abychom se oba nechali vyšetřit, že je všechno v pořádku. Vtipné je, že když člověk dostane výsledky, že je něco špatně, tak je to naprd, to nechceš slyšet. Ale když dostanete výsledky, že je všechno v pořádku, ale prostě se to nedaří, rok, a pak i druhý, tak vlastně také cítíte bezmoc. Kolem mě začínala mít většina kamarádek děti. Ani to člověku nepřidává, to je jasné. O rok později jsem absolvovala další operaci..

A tak jsem se začala trochu hroutit. Prošla jsem si krizí, kdy jsem se tedy chtěla chodit jen bavit, přicházet domů pozdě v noci nebo brzy ráno, hledat si něco jiného. Ale pořád ve mně rostl takový ten pocit obrovské lásky, kterou potřebujete někomu věnovat. Něco takového jsem předtím nezažila. Potřebuji tu lásku a péči věnovat svému dítěti. Které ke mně ale nechce přijít. 

V listopadu jsme se rozhodli dát si od Gennetu pauzu. Vyčerpávaly mě ty návštěvy, hormony, pokusy a plané naděje. Prostě to teď nemá být. V prosinci jsem začala řešit hledání nové práce. Celý leden jsem strávila dojížděním do Liberce na pohovory, a první část února balením většiny svých věcí. A pak to přišlo. Respektive pak to již nepřišlo. A já zjistila, že jsem těhotná. Nehledě na to, že jsem záhy zjistila, že ta miminka jsou tam dvě! 

Tím se dostáváme do přítomnosti, kdy mám potřebu vám sepsat, co všechno se u mě za poslední 3 roky stalo, s docela pěkným pupíkem, protože si ve mně hoví dvě jednovaječná děťátka, a něco mi říká, že to bude ještě jízda, a že můj život už nikdy nebude stejný. Náš dům bude již brzy hotový, a za krátkou chvíli ho zaplní i dvě malé děti. A ze mě se stane maminka.

Niky