Poslední dobou je to otázka sebezdokonalování. Peču muffiny, učím se, snažím se vše stíhat a zatím vše vychází. A vzpomínám na léto, jak to bylo super, když jsem nic z toho dělat nemusela. ;)
Měla jsem tu čest pracovat hned ve třech obchodních domech v Praze. Každé z těchto míst je trochu jiné. V jednom se potuluje více bezdomovců, v jiném se pro změnu potulují bezradní turisté, kteří neví kudy ven. Ráda bych se s vámi dnes podělila o některé historky z mé práce, aneb co můžete zažít, když pracujete ve stánku v obchodním domě. Začnu tím, ve kterém jsem nejčastěji. Tam musím uznat, že to je občas nebezpečné. Nejen, že ochranka se tam většinou někde vybavuje, a pak se tam potulují feťáci a bezdomovci a nebo různé partičky, které hodně baví si dělat z prodavačů srandu, shazovat jim zboží z polic, ale docela mě šokovalo to, že ti sekuriťáci se s nimi i znají a tak si potykají a neřeší nic. Ale nebudu zlá, protože jsem je občas už viděla zasáhnout při nějakých vypjatých situacích, a to zas zvládli dobře, takže úplně na ozdobu tam zas nejsou. V tomhle obchoďáku se docela krade. V mém okolí vím hned o několika obchodech nebo stáncích, kde například vypáčili vitrínu, jednou js...
obraz Paula Gauguina z pinterest.com Lidé se celý svůj život nějak mění a pokud vám někdo řekne větu: "Ty ses tak změnila.." a myslí to v negativním slova smyslu, tak to vlastně nechápu (pokud tím nemyslí "ty ses změnil, dřív si nevraždil koťátka"). Myslím to tak, že lidé se neustále nějak vyvíjejí ve svém životě a je to vlastně dobrá věc. Učíme se ze svých chyb, nebo také ne, každopádně naše zkušenosti a prožitky nás nějak formují do naší současné podoby, která se u nás ale také dlouho neohřeje. Zase se časem naučíme něco nového a něco to v nás změní. Občas si tak nějak rozebírám sama sebe. Je asi pravda, že se v sobě někdy rýpu až moc, ale je to vlastnost, kterou jsem v sobě měla odjakživa, hodně nad svým světem přemýšlím. A vlastně mě nedávné uvědomění dost překvapilo. Vůbec jsem si neuvědomila, jak moc jsem se změnila například oproti loňskému roku. A já se ptám, co se v mém životě odehrálo, že jsem se tak zásadně změnila? Jak se člověk mění? Co spus...
Nedávno jsem měla příležitost (spíš jsem musela) napsat práci, která se nějak měla týkat sociálních médií. Instagram mi přišel docela rychle na mysl, protože nikde jinde prakticky nefunguji, občas na Facebook vložím odkaz na článek, ale jinak je to pro mě něco, co jsem používala, když mi bylo 15. K Instagramu jsem měla naopak vztah kladný a pořád ho tak nějak mám, ale potom, co jsem začala kopat trochu hlouběji v rámci své eseje, začala jsem ho vnímat trochu jinak. Moje esej se v kostce zabývá tím, že Instagram může v lidech vyvolávat deprese (vše na základě výzkumu), a to následkem iluzí a neúplných informací, které lidé předkládají svým sledovatelům. Dočetla jsem se o příbězích lidí, které sledovalo třeba půl milionu lidí a oni museli svůj účet zrušit, jednoduše kvůli tomu, že sociální síť začínala mít kontrolu nad jejich životem. Dokázali nafotit třeba 50 snímků, strávit hodinu jejím upravováním, jen aby dosáhli pocitu uznání a udrželi si svoji popularitu. To je tak tro...
Komentáře
Okomentovat