Jsem černobílá v barevném světě.

-

Dneska zabrousím do velice osobního tématu, a tím je přátelství. Nepovažuji se za nepřátelskou osobu, vždy jsem měla
přátel hodně, ale musím na druhou stranu uznat, a to s odstupem času, že to byli "přátelé" a já jsem opustila snad úplně všechny. Jak jsem již zjistila, nejde o kvantitu, ale o kvalitu.

Jenže to u mě přerostlo v nezměrnou ostražitost a uzavřenost. Svěřuji se a uvolňuji své pocity prostřednictvím psaní, protože mi to přijde méně vyčerpávající, než to někomu povídat a dlouze vysvětlovat. Stala jsem se náročnou, nerada si pouštím lidi k tělu, jsem otrávená konverzací s lidma, přijde mi to zbytečné a nebaví mě mluvit, nebo občas nevím, co říkat.


Jak jsem se trochu oddělila od různých skupin přátel, co jsem měla, celý jejich svět se mi uzavřel, a už nikdy mě nebrali mezi sebe, nezahrnovali mě do žádných aktivit, a tím se mi vcelku jasném světle ukázalo, jak jsem pro takové lidi postradatelná. Takoví přátelé jsou jen taková pomyslná výplň pro tu nudu a občasnou samotu. Pojem "nejlepší kamarádka" se pro mě stal tak trochu fata morgánou.

Neříkám, že mi to není líto, samozřejmě, že mě to mrzí, jsem hodně přecitlivělá osoba. Ale v tom to možná bude. Bojím se udělat si přátelé, protože to vždy končilo a pro mě výustilo jen v další starosti a problémy. Někdy bych prostě chtěla klid a jen rameno, na kterém se můžu čas od času vyplakat, osobu, která se se mnou zasměje absolutně humoru postrádajícímu vtipu, která si se mnou v létě zahraje badminton, v zimě půjde zaplavat, a které můžu věřit, někomu, kdo je upřímný a v dnešním světě se nepřetvařuje.
Asi si říkáte hodně štěstí v hledání co?

Komentáře

  1. Anonymní3. prosince 2013 v 19:45

    Možná je to tim že vic času trávíš se svým klukem takže máš míň času na své kamarády .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jaký byl můj 3. trimestr?

-
Obrázek
  Jsem v cílové rovince, a čas se jakoby zastavil. S každým týdnem, ba i dnem cítím, jak toho zvládám méně a méně. Když teď strávím přibližně hodinu ve městě, musím si pak doma jít na hodinu lehnout, a spím jak zabitá. Dvojčátka se projevují víc a víc, cítím v břiše (které je opravdu obrovské) dvě malé bytosti, na které se ohromně těším, a zároveň mám strach z neznáma, a z odpovědnosti. Už nic nebude stejné. Už to nikdy nebudu jenom já. Pociťuji váhu (a i svou tělesnou váhu 😂) této skutečnosti čím dál víc. A zároveň se tomu snažím nějak odevzdat. Snažila jsem se být co nejvíc připravená, a uvědomuji si, že pro můj duševní klid je lepší vědět méně. A řídit se intuicí, až ty situace nastanou. Z konverzací s kamarádkami, které už děti mají, jsem vypozorovala příznaky typické pro 3. trimestr. Některé jsou relativně zábavné, jiné dost nepříjemné, ale ráda bych si je tu zaznamenala, neboť jednou na to budu vzpomínat, a budu ráda, že tahle etapa je už za mnou. 😁 1. Člověk se cítí jako velry
Další informace

O přátelství.

-
Obrázek
Nikdy jsem to neměla s  př á telstv í m  jednoduch é . Buď jsem si vybrala  špatn é   př á tele, nebo jsem j á  byla  špatn ý   př í tel.  Každop á dně jsem snad nikdy neměla  klidn é   př á telsk é  vztahy, i když jsem je vždy tak moc chtěla, asi jako  každ ý .   Na 1.stupni z á kladn í  školy byla parta holek,  kter é  se bavily t í m, když si našly nějak é ho člověka ve  tř í dě  a všem nakukaly nějak é  pomluvy o něm a postaraly se o to, aby se s n í m nikdo nebavil. Nakonec jsem i j á  padla za oběť a musela jsem ve škole poslouchat  ur á žky , že si nemyju vlasy a  dalš í  nesmysly,  kter é  tu radši ani nechci  rozmaz á vat. Na to přišly  sms   zpr á vy,  kter ý mi mě ty holky oblažovaly  několikr á t denně.  Doč í tala  jsem se v nich, že jsem zas*** p í ** a ať umřu a  různ é   dalš í  perly. Pamatuji si, že jsem pak měla ještě dlouho f ó bii z toho, když mi přišla  smska .   I na 2. stupni se našli lidi se sklonem k šikaně a obecně můžu ř í ct , že na z á kl
Další informace

Jaký byl můj 1. trimestr?

-
Obrázek
  Ke konci února tohoto roku jsem s velkým překvapením zjistila, že s Petrem čekáme miminko. Ano, v tuhle chvíli ještě v domnění, že je to miminko. Jak možná víte, pokud jste četli poslední článek, snažili jsme se asi 2 roky, navštěvovali Gennet, a nic.  Nadšení to bylo obrovské. Ale zároveň to přišlo ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně. Vzhledem k tomu, že jsme se dobré 4 měsíce nesnažili, a rozhodli se zaměřit na mé stěhování a novou práci, tak to bylo velké překvapení. A brzy přišla panika. "Co budu dělat? Zrovna jsem nastoupila do nové práce!" Tam jsem taky hned první den omdlívala, a pak byla asi týden doma, protože příznaky se spustily prakticky okamžitě. A hned na to přišla ta novina, že tam ale na ultrazvuku doktor vidí miminka dvě. "No ty vole!" Ano, to byla moje hlasitá reakce. 😁 A tak se z mého poměrně bezstarostného, mladého a zábavného života s mým manželem v Praze, stal život plný nevolností, zvracení, únavy, a to sama v Liberci.  Těch změn bylo str
Další informace