Moje mantra, můj úsměv, má inspirace.

Dnes jsem toho měla hodně na práci a byla jsem z toho lehce nervózní a našla jsem se i ve stavu, kdybych se možná dala považovat za hromádku neštěstí, jak mi občas říká moje maminka. A v takových chvílích se já osobně obracím na psaní. A dnes jsem toho napsala celkem hodně, ale to si na svoje uveřejnění musí ještě nějakou dobu počkat, ještě není ten pravý čas.

Já se naopak dneska rozhodla sem vložit obrázky, které mám už dlouho u sebe uložené a putují se mnou od jednoho počítače k novějším, od notebooku k notebooku, od mobilu k mobilu, hlavně je chci mít stále u sebe. Chci se s Vámi o ně podělit, protože ne každý, kdo má jednou za čas nějaký ten splín, nebo se cítí pod psa, si může jen tak sednout k počítači a psát, někdo holt nenalézá zadostiučinění prostřednictvím slov, ale třeba fotografováním, malováním, meditací, někdo cestováním (a kéž bych měla prostředky, tak mezi tuhle skupinu lidí taky patřím), někdo jen tiše sedí a čeká, až bouře přejde.

Přece jen myslím, že tyhle obrázky a moudra budou neškodná, ba snad užitečná a optimistická.

 

Zkuste tohle někdy po ránu.