Woody, Woody, řekni kudy?!

 Prožívám celkem podivnou dobu zimního spánku, spojenou s pobolíváním hlavy, mé tělo se pomalu a nepozorovaně rozpadá, a já vždy, když přijdu domů, padám do postele, asi jako ten čerstvě pokácený strom, nebo shnilé jablko. Trhaně se budím, třeba když mi přijde zpráva, kterou přečtu a jdu spát dál, nebo když se na mne přijde mamka starostlivě podívat, přikryje mě a zas odejde, nebo když rozjuchaný pejsek do mně strká studeným čumáčkem, jestli ještě žiju. Jaký to krásný předvánoční čas.

Ve chvílích, kdy nespím, mě pravděpodobně najdete dobíhat ranní autobus na poslední chvíli, klovat si školní poznámky do nového tabletu (jupí jupí jupí! Dík mami.), nebo na poslední chvíli shánět dárky s vráskami na čele protože na tohle jsem absolutně neschopná (pokud Vám něco říká scéna z vánočního dílu Mr. Beana, kdy svojí přítelkyni koupil obraz z výlohy a háček).

Nejhorší je, když přijdu domů ve 3, na chvíli si lehnu, a najednou se s leknutím probouzím, že je 10 večer a už nic nestíhám, co jsem měla udělat do školy, tak aspoň udělám co stačím do 1 ráno a pak znovu usínám a většinou se budím těsně před 7, abych zase nestíhala. Ještěže mám svého milovaného Woodyho Allena Nacházím v sobě stejně štědrou dávku neurotismu a legraci v sobě sama, což mě aspoň občas rozesměje, když všude jinde vidím jen zakaboněné ksichty (pardón, ale je to tak :-D ), dneska jsem dokonce v obchodě objevila DVD s filmem, ve kterém hraje a napsal scénář "Co je nového, kočičko?"- na to se podívejte, budete se smát, ne tak často, ale upřímně.

A navíc Vánoce už jsou svojí "robustní nohou téměř nakufrované v obýváku", tak jak jste na tom s dárky? Stíháte všechno a udržujete se v klidu, nebo Vás Vánoce znervózňují a chcete všechno perfektní? Já jsem se tenhle rok našla v prvním typu, baštíc cukroví, opíjejíc se vaječňákem. Ale to všechno se ještě dozvíte.