Kterým směrem se vydám..
Tak jsem tam stála. Mohla jsem pokračovat na sever, východ, západ, nebo na jih. Rozhodování by bylo mnohem snazší, kdyby se můj kompas nerozhodl stávkovat v ten nejnevhodnější okamžik. Musela jsem se rozhodnout sama. Z jihu sem přišla. Bývávalo tam krásně, teplo a klid. Ale nechtělo se mi vracet. Ne v tuhle chvíli. Věděla jsem, že tam mám jistotu domova, mateřské lásky, krbu a jistého pochopení. Ale také tam byla celá má minulost. A moje slabošství mě vyhnalo. Styděla jsem se za svá rozhodnutí, své činy a už jsem měla dost následků. Snad stokrát jsem si v hlavě představovala tu tlustou čáru, pomyslnou macatou čáru. Byla tou nejkýženější věcí v mojí hlavě. Ale nebyla jsem schopna ji opravdu udělat. Nemůžete zavřít dveře, když v nich stojíte. Musíte ustoupit, odejít a teprve potom je možná zabouchnete, když budete mít sílu. A já to zkoušela, ale stejně je nakonec někdo otevřel. Průvany. Tak říkám lidem, kteří mi mojí minulost připomínali. Každý jejich závan, jinak řečeno pohled,