MY STATEMENT: Názor na svět a můj svět, o anorexii, ignoranci a nenávisti.
Dlouho jsem byla blogově neaktivní, ani ne tak z lenosti, ale spíš protože jsem nevěděla, co bych chtěla sdělovat a předávat dál někomu, kdo si můj blog přečte, at už rád, nebo náhodou.
Dalším důvodem bylo to, ze jsem byla dost rozpolcena ohledně svojí osoby a pořád ještě jsem. Poslední dobou mívám pocit, že jsem usnula ve svých 17letech a nedávno jsem se vzbudila jako kompletně jiný člověk. Staly se mi věci, za které se viním z velké části sama, ale bohužel ač nerada (protože jsem člověk, který všechnu vinu háže na sebe, což není dobré) viním i moje okolí, které ve mě vyvolalo velice smíšené a často dost negativní pocity, hlavně o mne samotné. V některých věcech jsem musela strašně rychle dospět, až sem se dostala do momentu, kdy jsem si v nějakých situacích připadala jako důchodkyně. A když se ohlédnu za tím, co jsem v minulých 2 letech byla a co jsem se sebou a svým tělem praktikovala, tak se musím s velkou nechutí přiznat, že je mi to líto a že slabošsky a bezcharakterně lituji i sama sebe. Ale to hlavně proto, že jsem relativně dlouhou dobu věřila tomu, že jsem tak šťastnější. Abych nemluvila v tajemných šifrách, věřila jsem, že budu šťastná a krásná, když budu mít 10 kilo podváhu , budu vypadat jak bledá, rozpadající se mrtvolka, ale hlavně, že moje nohy budou dvě tyčky, zadek budete hledat pod mikroskopem a prsa jakbysmet. Hodně lidí si možná říká, proč o tom porad píšu, proč jim to sakra cpu, proč mám neustále nutkání se v tom rejpat, ale je to jednoduchý. Kdo nezažije, nemůže plně chápat. A já jsem si do nějakého svého životního období ani nepomyslela, že by se mi mohlo něco takového stát, ale může to byt ve Vás někde hluboko zakořeněné, jen to čeká na odpálení. Ale píšu o tom teď ani ne tak proto, abych si vylila srdce, ale proto, že na světě existují lidi a okolí, kteří tyhle lidi s nižším sebevědomím a citlivou povahou, napadají, urážejí, samozřejmě že především přes internet. Je to věc, která mě strašně mrzí.
Zkuste si vy "hejtři" představit, že ta osoba, která je podle Vás hloupá anorektická husa bez mozku, zažívá něco opravdu hrozného. Je to psychické onemocnění. Každé ráno se budíte, vidíte se v zrcadle a občas se rozbrečíte. Není nic horšího, než nemít rád sám sebe. Ovlivňuje to Váš život strašným způsobem. Protože jste s tou osobou 24hodin denně, no ne?? Co mě nejvíc ovlivňovalo v mém životě a jaké byly následky?
Tak zaprvé jsem samozřejmě skoro nejedla. Měla jsem často chuť na něco dobrého, ale to, že se najím, jsem brala jako známku vlastní slabosti. Vždy, když jsem se najedla, tak následovalo x hodin výčitek, nadávek na samu sebe a potom důkladné přemýšlení nad tím, jak si to odpustit nebo odčinit. No tak zítra jíst nebudu. Nebo co si takhle vzít projímadlo, nebo prášky na odvodnění. Jenomže všechny ty způsoby, jak se toho zbavit byly tak nepříjemné, že mě brzy přešla chuť k jídlu, to se dalo hned líp vydržet na jogurtech, ovoci a zelenině. Pokud jsem celý den nejedla, tak jsem byla strašně protivná, podrážděná a unavená, pořád jsem jen spala. Když jsem si vzala projímadlo, tak jsem měla bezesné noci, strávené kde jinde, než na WC. O prascich se mi strašně spatne mluví. Přitom byly me nejoblíbenější. Dalo se nejrychleji s nimi zbavit kil, byl to pro me můj malý zázrak. Ale čím víc jsem je brala, tím víc se to na me podepsalo, protože jsem vypadala opravdu strašně a díky nim si nesu následky dodnes. Padaly mi vlasy a dodnes mi dost padají, omdlivala jsem a měsíční návštěva teticky Irmy se nekonala skoro rok (snad je tu někdo fanda IT Crowd- teta Irma je označeni pro mesicky) a bohužel tak nějak cítím, ze nebudu schopna mít deti.
Proč to všechno říkám? Tak nějak rekapituluju, tak nějak chci pokrytecky prohlásit ze jsem hater všech hejtrů, a pro lidi, kteří koketuji s myšlenkou se tímhle drastickým způsobem "zdokonalovat", mám vzkaz: ,,Vyprdnete se na to, moc Vas prosím. To, cim si musíte projít, jak přijdete o všechny přátele a skoncite samotní doma s příšerným pocitem, nenávistí k sobě a kompletní změnou Vaši osobnosti, to za to prostě nestojí. "Prosím Vás, mějte rádi dobré a zdravé jídlo, jezte hodně ovoce a zeleniny a správné množství tučnějších jídel a sladkostí, vykašlete se na průmyslově zpracovaná balená jídla, radši si uvařte sami a dejte přednost čistým chutím. Mějte radí přírodu, procházky v nich a mějte se rádi. "
Dalším důvodem bylo to, ze jsem byla dost rozpolcena ohledně svojí osoby a pořád ještě jsem. Poslední dobou mívám pocit, že jsem usnula ve svých 17letech a nedávno jsem se vzbudila jako kompletně jiný člověk. Staly se mi věci, za které se viním z velké části sama, ale bohužel ač nerada (protože jsem člověk, který všechnu vinu háže na sebe, což není dobré) viním i moje okolí, které ve mě vyvolalo velice smíšené a často dost negativní pocity, hlavně o mne samotné. V některých věcech jsem musela strašně rychle dospět, až sem se dostala do momentu, kdy jsem si v nějakých situacích připadala jako důchodkyně. A když se ohlédnu za tím, co jsem v minulých 2 letech byla a co jsem se sebou a svým tělem praktikovala, tak se musím s velkou nechutí přiznat, že je mi to líto a že slabošsky a bezcharakterně lituji i sama sebe. Ale to hlavně proto, že jsem relativně dlouhou dobu věřila tomu, že jsem tak šťastnější. Abych nemluvila v tajemných šifrách, věřila jsem, že budu šťastná a krásná, když budu mít 10 kilo podváhu , budu vypadat jak bledá, rozpadající se mrtvolka, ale hlavně, že moje nohy budou dvě tyčky, zadek budete hledat pod mikroskopem a prsa jakbysmet. Hodně lidí si možná říká, proč o tom porad píšu, proč jim to sakra cpu, proč mám neustále nutkání se v tom rejpat, ale je to jednoduchý. Kdo nezažije, nemůže plně chápat. A já jsem si do nějakého svého životního období ani nepomyslela, že by se mi mohlo něco takového stát, ale může to byt ve Vás někde hluboko zakořeněné, jen to čeká na odpálení. Ale píšu o tom teď ani ne tak proto, abych si vylila srdce, ale proto, že na světě existují lidi a okolí, kteří tyhle lidi s nižším sebevědomím a citlivou povahou, napadají, urážejí, samozřejmě že především přes internet. Je to věc, která mě strašně mrzí.
Zkuste si vy "hejtři" představit, že ta osoba, která je podle Vás hloupá anorektická husa bez mozku, zažívá něco opravdu hrozného. Je to psychické onemocnění. Každé ráno se budíte, vidíte se v zrcadle a občas se rozbrečíte. Není nic horšího, než nemít rád sám sebe. Ovlivňuje to Váš život strašným způsobem. Protože jste s tou osobou 24hodin denně, no ne?? Co mě nejvíc ovlivňovalo v mém životě a jaké byly následky?
Tak zaprvé jsem samozřejmě skoro nejedla. Měla jsem často chuť na něco dobrého, ale to, že se najím, jsem brala jako známku vlastní slabosti. Vždy, když jsem se najedla, tak následovalo x hodin výčitek, nadávek na samu sebe a potom důkladné přemýšlení nad tím, jak si to odpustit nebo odčinit. No tak zítra jíst nebudu. Nebo co si takhle vzít projímadlo, nebo prášky na odvodnění. Jenomže všechny ty způsoby, jak se toho zbavit byly tak nepříjemné, že mě brzy přešla chuť k jídlu, to se dalo hned líp vydržet na jogurtech, ovoci a zelenině. Pokud jsem celý den nejedla, tak jsem byla strašně protivná, podrážděná a unavená, pořád jsem jen spala. Když jsem si vzala projímadlo, tak jsem měla bezesné noci, strávené kde jinde, než na WC. O prascich se mi strašně spatne mluví. Přitom byly me nejoblíbenější. Dalo se nejrychleji s nimi zbavit kil, byl to pro me můj malý zázrak. Ale čím víc jsem je brala, tím víc se to na me podepsalo, protože jsem vypadala opravdu strašně a díky nim si nesu následky dodnes. Padaly mi vlasy a dodnes mi dost padají, omdlivala jsem a měsíční návštěva teticky Irmy se nekonala skoro rok (snad je tu někdo fanda IT Crowd- teta Irma je označeni pro mesicky) a bohužel tak nějak cítím, ze nebudu schopna mít deti.
Proč to všechno říkám? Tak nějak rekapituluju, tak nějak chci pokrytecky prohlásit ze jsem hater všech hejtrů, a pro lidi, kteří koketuji s myšlenkou se tímhle drastickým způsobem "zdokonalovat", mám vzkaz: ,,Vyprdnete se na to, moc Vas prosím. To, cim si musíte projít, jak přijdete o všechny přátele a skoncite samotní doma s příšerným pocitem, nenávistí k sobě a kompletní změnou Vaši osobnosti, to za to prostě nestojí. "Prosím Vás, mějte rádi dobré a zdravé jídlo, jezte hodně ovoce a zeleniny a správné množství tučnějších jídel a sladkostí, vykašlete se na průmyslově zpracovaná balená jídla, radši si uvařte sami a dejte přednost čistým chutím. Mějte radí přírodu, procházky v nich a mějte se rádi. "
Komentáře
Okomentovat