Tábor vs. Praha
Po dlouhé době jsem opět doma v Táboře. Je to takové útočiště, mám tu klid, vždycky se tu můžu nějak zbaběle schovat. To bylo něco, co jsem dělala poslední dva roky na střední škole, když sem tu ještě bydlela. Věci se ale tolik změnily.
V září sem se přestěhovala do Prahy, protože sem nastoupila na vysokou školu a celý můj život se změnil skoro od základu. Jediné, co mi snad zůstalo je jméno. Možná už nejsem tolik vystrašená, jako sem byla tady v Táboře. Teď se dokážu bavit s úplnými cizinci, ve spoustě situacích jsem mnohem spontánnější, odvážnější a život pro mě najednou není jen tou postelí v mém pokoji, kdy sem byla celou dobu schovaná pod dekou a těšila se na konec dne až usnu.
Na Praze je krásná její nepředvídatelnost, den se občas znenadání celý naplánuje za Vás. A spontánní nápady bývají snad zpravidla ty nejlepší. I kdyby neměly dobrý konec, tak je to zkušenost, ze které máte buď dobrou historku nebo alespoň nějaké ponaučení (asi stejné, jako na konci seriálu "Krok za krokem"- grrr..). Vždy máte v Praze kam jít, v tomhle Vás prostě ve štychu nikdy nenechá. Poznáte tu spoustu lidí, a ne všichni jsou úplní mamlasové, jak si na první pohled myslíte. A navíc její krása v noci je nedocenitelná. Snad se ani nedá nijak věrně zachytit- malba, fotografie, video....To prostě pořád není ONO.
Na druhou stranu mé rodné město Tábor v sobě chová spoustu vzpomínek. Dnes na ně pohlížím už trochu lépe, než tomu bylo dřív, ale pořád jsou tady i ty nepříjemné. Moje dětství a dospívání asi prostě nebylo to nejlepší, jaké sem si mohla přát. Vždycky tu mám divný pocit z různých věcí. Přesto na Tábor nezanevírám a vždycky moc ráda propadnu tomu kouzlu malebných uliček Starého města, které skrývají roztomilé a originální obchůdky, romantická místa a příjemné podniky, kde se můžete dobře najíst a napít. Středověk tu z toho pořád trochu čpí, aby ne, je to tu husitskou tématikou prolezlý, jak vši na hlavách v mateřských školkách.
Momentálně sem teda tu a čeká mě přibližně týden znovuobjevování Tábora. Snad se v těch uličkách neztratím nadobro.
 |
| zdroj:http://worldccp.com/ |
 |
| zdroj: http://www.husitskamesta.net/ |
Na Praze je krásná její nepředvídatelnost, den se občas znenadání celý naplánuje za Vás. A spontánní nápady bývají snad zpravidla ty nejlepší. I kdyby neměly dobrý konec, tak je to zkušenost, ze které máte buď dobrou historku nebo alespoň nějaké ponaučení (asi stejné, jako na konci seriálu "Krok za krokem"- grrr..). Vždy máte v Praze kam jít, v tomhle Vás prostě ve štychu nikdy nenechá. Poznáte tu spoustu lidí, a ne všichni jsou úplní mamlasové, jak si na první pohled myslíte. A navíc její krása v noci je nedocenitelná. Snad se ani nedá nijak věrně zachytit- malba, fotografie, video....To prostě pořád není ONO.
Na druhou stranu mé rodné město Tábor v sobě chová spoustu vzpomínek. Dnes na ně pohlížím už trochu lépe, než tomu bylo dřív, ale pořád jsou tady i ty nepříjemné. Moje dětství a dospívání asi prostě nebylo to nejlepší, jaké sem si mohla přát. Vždycky tu mám divný pocit z různých věcí. Přesto na Tábor nezanevírám a vždycky moc ráda propadnu tomu kouzlu malebných uliček Starého města, které skrývají roztomilé a originální obchůdky, romantická místa a příjemné podniky, kde se můžete dobře najíst a napít. Středověk tu z toho pořád trochu čpí, aby ne, je to tu husitskou tématikou prolezlý, jak vši na hlavách v mateřských školkách.
Momentálně sem teda tu a čeká mě přibližně týden znovuobjevování Tábora. Snad se v těch uličkách neztratím nadobro.
Komentáře
Okomentovat