tady niky

Naučila jsem se pár užitečných věcí od té doby, co jsem v Praze. Přicházejí od rodiny a lidí kolem mě. Dobrou radou se mi stalo právě to, že se nemám stresovat kvůli každé prkotině, vždycky to nějak dopadne. To ale neznamená (a to je rada od jiného člověka), že bych se měla na věci vykašlat a alespoň se nepokusit a nesnažit se. Další radou mi bylo, abych neztratila své já . Docela důležité moudro, které jsem nedávno získala a které mě občas drží nad vodou je, abych si na všem našla něco dobrého a vymezit se od lidí, kteří mě trápí. Všechno tohle a ještě mnohem víc (na co si teď momentálně nevzpomenu, takže bych si to měla začít někam psát) mi hodně pomáhá v těžkých momentech. Můžete si říct, že to jsou jen slova, a že je to možná trochu klišé, ale kdyby to nebylo klišé, tak by to nebylo osvědčené, což je pro mě hodnotné adjektivum. :-) Zase se někam ve svém životě posouvám dál, jako každý den, ale už na to nahlížím zas z trochu jiné perspektivy. Neodděluji si životní obdob

Drahá Nikol, momentálně se nacházíš mezi zimou a jarem. Jak fyzicky, tak psychicky. Jsi utahaná a je ti zima, proto si pořád nesundala ten teplý kabát, i když ostatní se už jich pomalu zbavují. Necítíš se připravená. Zároveň se pohybuješ mezi různými náladami. V jedné chvíli se neúspěchu již nebojíš, řídíš se heslem, že to vždy nějak dopadne. Ale pak najednou přichází momenty, kdy se všechno zdá beznadějné a na tebe přichází panika a cítíš, že budeš brzy plakat. Často vídám ty lesklé oči, jak se snaží udržet slzy, slzy tak zbytečné. Dnes pro tebe poučení nemám. Ale přece jen ti něco poradím. Buď trpělivá. Buď učenlivá. Nenech zlomit svou víru. Šťastný život se neskládá z kariérních úspěchů, ale z úsměvů složených z krasných momentů. Žij tak, abys byla šťastná, ne tak, abys byla chamtivá a hnala se za něčím, kde ani nevíš, jestli po tom skutečně toužíš. Tvá nejbližší přítelkyně.

Před nějakou dobou jsem začala chodit bez makeupu. A lidi si začali všímat. Reakce mojí sestřičky byla, proč o sebe vůbec nepečuji. Ale ono to je právě úplně naopak. Řasenka, tužka, stíny, bronzery a nevím co ještě. Zaprvé jsem byla strašně líná to na sebe každý den matlat a za druhé jsem byla strašně líná to i pak večer před spaním sundavat. Tak proč se na to nevykašlat? Bojíte se vyjít ven bez namalování přijatelnější tváře na vaši skutečnou tvář? Komu to bude vadit? Lidem? Nebo to snad vadí vám? Připadáte si bez toho oškliví? Asi moc otázek najednou, co..Ale já se tolik ptám, protože to prostě a jednoduše nechápu. Samozřejmě, že když je nějaká speciální akce, jako plesy, divadla, prostě společenské události, tak si trochu řasenky dám, ale tím to pro mě hasne, asi by mi upadla ruka, kdybych se s tím měla patlat. Kouzlo krásy člověka tkví přece v tom, že se líbí sám sobě a má se rád. Neříkám, že já nemám občas dny, kdy bych nejraději zakryla všechna zrcadla nějakým plátnem, ale t

Nový projekt je tady. Abych vás s ním tedy jak se patří seznámila. Nedávno sem jela metrem a měla špatnou náladu. Občas se to stává. Hrozně moc sem se z ní ale chtěla dostat, nechtěla sem si kazit den nějakými vrtochy. Malá Nikča, ta co mám v hlavě, si zase začala vymýšlet nějaké blbosti a chtěla být naštvaná na celý svět. Tak sem se rozhodla, že jí trochu domluvím a začnu s ní víc komunikovat. Tak sem popadla tužku a papír a napsala tý huse dopis. A ono to zabralo. Když sem si ho potom přečetla, tak mi hned bylo lépe, plácla sem se do hlavy a řekla si: "Ty si ale hovado!" :-D Důležité bylo, že sem si představila, že mi to píše někdo jiný, nějaký přítel, se kterým si dopisuji. A proto sem se rozhodla, že svoje dopisy převedu sem, na blog. Přece jen blog je o mně, ale taky o tom, aby si v něm každý našel trochu inspirace a možná právě i odpovědi na problémy, které sužují vás stejně jako mě. Drahá Nikol, všiml sem si, že si poslední dobou čím dál víc nervózní ohledně b