Dopisy pro Nikol #1

Nový projekt je tady. Abych vás s ním tedy jak se patří seznámila. Nedávno sem jela metrem a měla špatnou náladu. Občas se to stává. Hrozně moc sem se z ní ale chtěla dostat, nechtěla sem si kazit den nějakými vrtochy. Malá Nikča, ta co mám v hlavě, si zase začala vymýšlet nějaké blbosti a chtěla být naštvaná na celý svět. Tak sem se rozhodla, že jí trochu domluvím a začnu s ní víc komunikovat. Tak sem popadla tužku a papír a napsala tý huse dopis. A ono to zabralo. Když sem si ho potom přečetla, tak mi hned bylo lépe, plácla sem se do hlavy a řekla si: "Ty si ale hovado!" :-D

Důležité bylo, že sem si představila, že mi to píše někdo jiný, nějaký přítel, se kterým si dopisuji.
A proto sem se rozhodla, že svoje dopisy převedu sem, na blog. Přece jen blog je o mně, ale taky o tom, aby si v něm každý našel trochu inspirace a možná právě i odpovědi na problémy, které sužují vás stejně jako mě.

Drahá Nikol,

všiml sem si, že si poslední dobou čím dál víc nervózní ohledně budoucnosti. Život se najednou zdá být strašně nespravedlivý a komplikovaný. Ale já vím, že ty miluješ život. Sama si mi říkala, že život miluješ. Jak zapadá slunce a naposled ukazuje svou krásu na domech, které se lesknou v jeho oranžových barvách. Tak mi řekni, proč se u tebe někdy objevují momenty, byť jen krátké, kdy to vzdáváš? Měla by si přestat s podceňováním a začít si vážit svého bytí. Nezapomeň na lidi, kteří tě budou mít rádi i přesto, že nesplníš nejrůznější nesmyslná očekávání. Největším očekáváním tvého života by mělo být očekávání, kdy se dostaví pocit štěstí, To je jediné očekávání, které je zdravé. Všechno ostatní je vnější oblek společnosti. 

Miluj se a nikdy to nevzdávej



Tvůj věrný přítel.