Básnické střevo #2: Lesní víla.
Jednou v noci potkal jsem v lese vílu, měla bosé nohy a vlasy jako slámu. Zastavila se u keře s jahodami, jednu dala do úst, pak svůj plachý pohled věnovala mi, já v tu chvíli v muže musel vyrůst. Utekla jak plachá laň, když upřel já své oči naň. Celý život v listu z lesa měla, viděla ho, když své oči otevřela. Vzala mi dech, když se vrátila, řekla:,,Nezapomeň dýchat." Utrhla list ze stromu, v němž já spatřil svůj život, jak vzdaluji se domovu, jak běžím v lese bez bot.