Básnické střevo #1- Jsem v tvé hlavě

Rozhodla jsem se ještě pro další nový seriál, který by tady mohl být už pořád. Mnozí z vás jistě ví, že odmalička skládám básně a píšu příběhy. Teď jsem delší dobu nepsala, nějak mě nic nenapadalo, ta inspirace mě prostě nechtěla zatahat za pačesy a posadit mě ke kusu papíru a tužce, abych si něco zapsala. Ale občas to po nějaké době člověka trkne. Tak jsem se na to hned vrhla a za 10 minut z toho vyšla mrazivá báseň, za kterou se i skrývá příběh.

To, co se mi líbí na básních, je právě ten formát. Jsou poměrně krátké, ale vypráví příběh, který si může každý vyložit trochu jinak. V básni nejsou zdlouhavé popisy, ale jen určité dojmy, několik slov, které vdechnou život nějakým pocitům. A proto je miluji.

Dnes vám ukážu báseň trochu děsivou, ale zároveň milostnou a plnou síly a vášnivých pocitů.

Nahlídla jsem ti do hlavy,

tvá vize byla tak jasná,

chtěl si mi dodat odvahy,

abych jen pro tebe byla krásná.

Chtěl si, abych milovala každý tvůj záhyb,

vidět mě žebrat o další porci tvojí osobnosti.

Chtěl bys, abych pravou rukou uměla robotický pohyb.

Milostivě si chtěl přehlídnout mé nepřesnosti.

Tak moc jsi chtěl sledovat mé utrpení,

tvrdil jsi, že ženy umí křičet jen z hysterie.

Můj křik je ale jen další objasnění,

že jsem volná a my dva jsme dávná historie.

Teď jsem ti konečně nahlídla do hlavy,

když jsem ti jí kulkou prostřelila.

Dodala jsem si odvahy,

kdo je tu silnější jsem ti osvětlila.