Jaký je náš smysl života?

Už strašně dlouho jsem přemýšlela o tom, že napíšu takový druh článku. Nad takovou otázkou přemýšlíme většinu svého života. Upřímně se zajímám o to, co považují ostatní lidé za svůj smysl života. Někomu je to jedno, někdo to ještě neví a někteří vám třeba poví, že našli smysl života v Bohu. To všechno je v pořádku. Občas se setkáme s pózou, jindy to těm lidem fakt věříte a jste za ně šťastní.  

Já jsem si dlouhou dobu myslela, že na nic takového se ptát sebe nepotřebuji. Ale v posledních měsících jsem se už tolikrát přistihla, jak si říkám:" Co tady děláš? Co bys vlastně měla dělat? Proč tu jsi a kam tohle všechno směřuje?" Přepadají mě někdy špatné nálady, protože si připadám jak prázdná nádoba. Bez smyslu života.  

Tak jsem si položila otázku. ,,Proč tohle vlastně potřebujeme vědět? Proč pátráme po odpovědi na tuhle otázku? A proč tu odpověď potřebujeme mít ve svém životě? Možná je to kvůli tomu, že nám život připadá jako takové bloumání a nedokážeme se smířit s tím, že cíl toho bloumání je smrt. A že je jedno, jakými směry bloumáme, protože ten cíl je pro všechny naprosto stejný.  

A proto, i když je to pravděpodobně největší klišé na světě, tak právě ta cesta je odměna. Problém je v tom, že slovo cíl chápeme jako odměnu. Když závodíme, tak musíme dát všechny své síly do toho, abychom byli už rychle v cíli, kde na nás čeká odměna, výhra. Život ale podle mě závod není.  

Život je spíše cesta za poznáním, výlet, jakási dovolená. Když jsme na této dovolené, tak poznáváme různé nové věci a něco z toho si užíváme. Něco méně. Žádná dovolená není dokonalá. Ale jde právě o to poznávání, hledání zážitků, toho co se nám líbí a co ne. O to co, či koho si zamilujeme. Něco na tom výletě objevíme a něco ztratíme. 

Když jsme ve stresu, tak náš mozek vylučuje kortizol, který naší mysli promítá jakési bludy a tragické scénáře. Ve stresu často smýšlíme iracionálně a nepřiměřeně. Mohl by to být taky pro někoho smysl života. Osvobodit se od stresu a bludů.  

Jaký je tedy pro mě smysl života? Podle mě je to strašně jednoduché. A právě protože je to jednoduché, tak to tolik lidí vůbec nezaregistruje. Žít autenticky. Nepopírat sama sebe a svá přání. Užívat si to, co se v mém životě odehrává. Ohlížet se za chybami, poučit se z nich a nechat je odejít. Brát věci tak jak jsou, ale zároveň bojovat o své nejlepší já. Žít tak, abych měla každý den důvod se usmívat. 

Cesta a poznání jsou naše odměna, tak si ji nenechme utéct mezi prsty a nečekejme na lepší vlak.