O přístupu k módě.

Už posledních pár měsíců ten problém vnímám. Většinu svých peněz ráda utrácím za oblečení. Není důležité, jestli ho potřebuji, prostě se mi moc líbí. Ráda nakupuji, protože se mi líbí udělat si výlet do obchodu a vybírat si mezi nepřeberným množstvím možností. Byla jsem schopná takhle za měsíc nakoupit třeba 7-8 věcí. Jasný, to pořád není extrém, pro někoho je to možná normální. Ale ve skutečnosti je to moc špatně.

Nejen, že to dost leze do peněz a je to v podstatě zbytečnost, protože čím věcí kupujete, tím méně rozmýšlíte, jestli ho opravdu dlouhodobě využijete a také si ho méně vážíte, ale taky je to vlastně strašně neekologické.

Už nějakou dobu zpátky jsem začala víc do hloubky zjišťovat informace o tzv."udržitelné módě a aspektech etického nakupování. Za závěsem "cheap fast fashion" (rychlá móda) a toho fantastického pocitu, kdy opouštíte obchod s taškou plnou věcí, hnijí nepříjemné skutečnosti. Tak např. "sweatshopy" (obrovské továrny s šílenými pracovními podmínkami), neuvěřitelná nadvýroba oblečení (vezměte si, že na výrobu jednoho trika se spotřebuje asi 2.700 litrů vody!), nehledě na to, že se při výrobě do ovzduší vypouští CO_{2 ...} 

Je to prostě špatně. Můj prvotní impuls pro zamyšlení se nad svým nakupováním nebyl z čistě ekologického hlediska, ale spíš z toho ekonomického a navíc jsem začala pociťovat, že to prostě není dobře. Ovšem i to, že můžu přispět k neničení naší planety, je obrovský bonus.

Netvrdím, že by si člověk odteď měl kupovat oblečení jednou za pět let (i když někdo to tak praktikuje a já smekám), pokud někdo rád nakupuje a užívá si módu jako já, tak by to byla muka. Osobně jsem se spíš snažila zamyslet nad vlastní potřebou a její hranicí, a pak taky si prošla každý kousek ve svém šatníku a nechala jen to (oblečení, které nechcete můžete poslat po kamarádkách, darovat nebo i prostě hodit do sběrného kontejneru na textil), co mi dělá skutečnou radost. 

Také jsem si udělala malý průzkum o značkách s filosofií udržitelnosti a málo jich rozhodně není, v Česku se to začíná dost rozrůstat. Používají ekologické materiály, které hojně rostou samy a není na jejich produkci třeba požívat tolik chemikálií a pesticidů, což planetu také zatěžuje, stejně je to i s ekologičtějšími postupy při výrobě. Nebo dokonce recyklují staré kousky a přešívají je na nové (např. značka Win Win Love). Na těchto značkách je skvělé i to, že v jejich sortimentu se většinou jedná o základní a kombinovatelné kousky, velmi nadčasové, které nepodléhají módním výkřikům, takže se nestane, aby něco z toho vyšlo z módy, kousek vás omrzel a nebo se materiál rychle zničil a vy jste to vyhodili do koše.

Myslím, že ženy (ale i někteří muži) vždy milovaly nakupování, ale v dnešní době jsme k tomu mnohem víc stimulováni prostřednictvím reklam, časopisů, módních blogů a nebo i různých "haulů" na youtube, kde se holky chlubí svými napěchovanými taškami z HM nebo Primarku. Nakonec to za to prostě nestojí a nemám z toho ani radost. Já se rozhodla zkusit výzvu, že do konce tohoto roku si koupím jen nový zimní kabát, z toho důvodu, že starý mám už 5 let je dost obnošený a pak už několik měsíců sháním dobré džíny, protože nemám žádné klasické modré džíny. Takže to jsou 2 věci. Docela těžká výzva, ale vím, že mě někdy může zachránit návštěva secondhandu, protože tam dochází k recyklaci oblečení (navíc tam kolikrát objevíte kvalitní materiály za hubičku). 

zdroje všech obrázků: pinterest.com

Etický a ten jediný správný přístup k módě je podle mě o tom, že jednou za delší dobu si seženete, klidně i po delším pátrání, s pořádným rozmyslem, kousek oblečení, který je kvalitní, klidně do něj investujete a budete ho s láskou nosit aspoň pár let. Budete vědět, odkud oblečení pochází, ještě lépe, kdo vám ho ušil.

Některé tipy: Win Win Love, Recycle With Love, Ragwear, Skunkfunk, Zoot Originál, OJJU, Faguo, Stanley and Stella, Matt and Natt, Fresh Labels


Tak kdo se ke mně přidá?