tady niky

zdroj: pinterest.com Stálo mě to přibližně dva týdny, kompletní vyprázdnění mojí nástěnky, nákup celé krabice fixů různých odstínů a tloušťky, sto pokreslených papírů, znehodnocení kůže na levém ukazováčku a 20 sekund přemýšlení, jak vám to předat. Ale je to tady. Nemůžu říct, že jsem pociťovala nějakou krizi, to vůbec. Měla jsem pro svůj útlum v psaní dost dobrou výmluvu, a to práci a školu. A já to tak dělám často, že dlouho nic netvořím, a po delší době najednou vybublám jak vroucí kotlík explozivního lektvaru. Dneska bych vám chtěla oznámit, k čemu jsem dospěla a celou tuto úvahu nastartovala večerní rozprava s mojí dobrou kamarádkou, která je jen tak mimochodem éterická víla pomlčka malířka. Přišla jsem totiž na to, co je to kreativní svoboda. Co to skutečně je. Víte, problém je, že jsem to vždycky chápala špatně. Říkala jsem si, že můžu psát naprosto o čemkoli, můžu si vymýšlet naprosto utopické světy plné pejsků, kteří šťastně občůrávají rohy ulic, mají věnce z buřt

Poslední dobou mám pocit, že se čím dál víc vracím do svých dětských let. Možná si trochu hledám bezpečný koutek uvnitř sebe před světem, kdo ví. Každopádně se to projevuje potřebou koukat na filmy, které mě vrací do mého dětství a taky velkou potřebou čokolády a různých sladkostí. Ale dnes to nebude o sladkostech, nýbrž o filmech, které jsem v dětství měla moc ráda. K tomu ale přihodím jeden film, který jsem viděla poprvé nedávno (Kiki's delivery service), protože si myslím, že do téhle mé kolekce dětských filmů se krásně hodí a určitě bych ho doporučila všem věčným dětem a snílkům, jako jsem já.  1. Kudrnatá holka Moje mamka by vám určitě řekla, že jako malá jsem na tento film chtěla koukat neustále a přetáčela VHS pořád dokola jak blázen. A asi by měla pravdu, byla jsem velký blázen do nikdy nekončícího maratonu jednoho a toho samého filmu. A Kudrnatá holka za to tedy stála, i dnes se na ní ráda podívám a zavzpomínám si. Ústřední téma je dokonce celkem zajímavé, i k