Jsem mladý důchodce

-

Nehodlám teď hovořit o tom, jak v 6 ráno běžím s letákem do Kauflandu a nadávám na omladinu. Pojem "mladý důchodce" totiž přestal být žertem, který prohodíte s přáteli uprostřed konverzace, ale nabral reálných tvarů. 

Lidé, co mě poznali až v posledních letech by do mě vůbec neřekli, že v 15 letech jsem už pila, zkoušela jsem různé hlouposti a byla ve svém uvažování a jednání dost bezohledná nejen vůči sobě, ale i vůči ostatním. S kamarádkou jsme si kupovaly nejlevnější krabicové víno, a tak dále a dále. A je naprosto fascinující, jak se s postupem let a různých životních zkušeností naprosto změnil nejen můj vzhled, ale i má celá osobnost. Napadlo mě o tom napsat, protože poslední dobou jsem o tom vedla konverzaci a vícero lidmi a když jsem se nad tím zamyslela, tak mě samotnou to docela překvapilo. Lidi se tedy skutečně mění, neustále.

Nemám nic proti lidem, co se chodí bavit do klubů nebo barů, co potřebují alkohol k tomu, aby zábavu považovali za kvalitní. Nebo že žijí svůj život chaoticky a nehledají nic stálého a nad svými hodnotami vlastně vůbec neuvažují. Taky jsem taková kdysi byla, takže v žádném případě tohle nesoudím a možná i chápu, proč takhle žijí, ale já toho už dávno nejsem schopná. A začala moje cesta k mladým důchodcům. 

Když se s někým bavím o tom, jak žiju, tak to možná někomu připadá nudné. Nebo je překvapuje, že mám v pouhých 22 letech nějaké pevné zásady. Hodně mých vrstevníků rádo pije, kouří, baví se do rána, nechtějí se vázat, a škola je otravuje. Já se bohužel s ničím u toho nedokážu ztotožnit. Informace, co mi předávají ve škole, mi přijdou většinou zajímavé, z jedné skleničky vína mám ještě dva dny břichabol, jsem věrná a oddaná (a mám velké štěstí na přítele) a večírky a bary mě unavují a vždycky se těším domů. 

Ráno se budím brzy, jsem pyšná na svojí bylinkovou zahrádku, ráda hraju hry, poslouchám oldies, chodím na procházky, peču koláče a píšu básně. Miluju návštěvy divadla, kavárny, kde si dám horký čaj a nějaký dortík, přečtu si knihu. Kdo ví, možná se vrhnu i na pletení.

Možná vám přijdu nudná, možná jsem tak trochu páprda, ale věřte mi, jsem tak sama sebou a neuvěřitelně šťastná. 

Nikola





Komentáře

  1. Anonymní14. září 2017 v 23:10

    Palečky vzhůru. Já pořád říkám že jsi rozumná a chytrá.. Ale zase se nesmí přechválit. Však rozumíš. Mám tě ráda. To krabicové to teda byl humus. Ničitel žaludečních šťáv. Již jsem zticha. Papa.B

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jaký byl můj 3. trimestr?

-
Obrázek
  Jsem v cílové rovince, a čas se jakoby zastavil. S každým týdnem, ba i dnem cítím, jak toho zvládám méně a méně. Když teď strávím přibližně hodinu ve městě, musím si pak doma jít na hodinu lehnout, a spím jak zabitá. Dvojčátka se projevují víc a víc, cítím v břiše (které je opravdu obrovské) dvě malé bytosti, na které se ohromně těším, a zároveň mám strach z neznáma, a z odpovědnosti. Už nic nebude stejné. Už to nikdy nebudu jenom já. Pociťuji váhu (a i svou tělesnou váhu 😂) této skutečnosti čím dál víc. A zároveň se tomu snažím nějak odevzdat. Snažila jsem se být co nejvíc připravená, a uvědomuji si, že pro můj duševní klid je lepší vědět méně. A řídit se intuicí, až ty situace nastanou. Z konverzací s kamarádkami, které už děti mají, jsem vypozorovala příznaky typické pro 3. trimestr. Některé jsou relativně zábavné, jiné dost nepříjemné, ale ráda bych si je tu zaznamenala, neboť jednou na to budu vzpomínat, a budu ráda, že tahle etapa je už za mnou. 😁 1. Člověk se cítí jako velry
Další informace

O přátelství.

-
Obrázek
Nikdy jsem to neměla s  př á telstv í m  jednoduch é . Buď jsem si vybrala  špatn é   př á tele, nebo jsem j á  byla  špatn ý   př í tel.  Každop á dně jsem snad nikdy neměla  klidn é   př á telsk é  vztahy, i když jsem je vždy tak moc chtěla, asi jako  každ ý .   Na 1.stupni z á kladn í  školy byla parta holek,  kter é  se bavily t í m, když si našly nějak é ho člověka ve  tř í dě  a všem nakukaly nějak é  pomluvy o něm a postaraly se o to, aby se s n í m nikdo nebavil. Nakonec jsem i j á  padla za oběť a musela jsem ve škole poslouchat  ur á žky , že si nemyju vlasy a  dalš í  nesmysly,  kter é  tu radši ani nechci  rozmaz á vat. Na to přišly  sms   zpr á vy,  kter ý mi mě ty holky oblažovaly  několikr á t denně.  Doč í tala  jsem se v nich, že jsem zas*** p í ** a ať umřu a  různ é   dalš í  perly. Pamatuji si, že jsem pak měla ještě dlouho f ó bii z toho, když mi přišla  smska .   I na 2. stupni se našli lidi se sklonem k šikaně a obecně můžu ř í ct , že na z á kl
Další informace

Jaký byl můj 1. trimestr?

-
Obrázek
  Ke konci února tohoto roku jsem s velkým překvapením zjistila, že s Petrem čekáme miminko. Ano, v tuhle chvíli ještě v domnění, že je to miminko. Jak možná víte, pokud jste četli poslední článek, snažili jsme se asi 2 roky, navštěvovali Gennet, a nic.  Nadšení to bylo obrovské. Ale zároveň to přišlo ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně. Vzhledem k tomu, že jsme se dobré 4 měsíce nesnažili, a rozhodli se zaměřit na mé stěhování a novou práci, tak to bylo velké překvapení. A brzy přišla panika. "Co budu dělat? Zrovna jsem nastoupila do nové práce!" Tam jsem taky hned první den omdlívala, a pak byla asi týden doma, protože příznaky se spustily prakticky okamžitě. A hned na to přišla ta novina, že tam ale na ultrazvuku doktor vidí miminka dvě. "No ty vole!" Ano, to byla moje hlasitá reakce. 😁 A tak se z mého poměrně bezstarostného, mladého a zábavného života s mým manželem v Praze, stal život plný nevolností, zvracení, únavy, a to sama v Liberci.  Těch změn bylo str
Další informace