Historie mého šatníku

Vždycky jsem milovala oblečení. V pubertě jsem byla pyšná na svoji sbírku triček s vtipnými potisky a chtěla jsem jich mít hodně.

Čím jsem byla starší, tím jsem víc toužila po hezkých kouscích (alespoň mně připadaly hezké), a co je důležité, zvedala jsem si novým oblečením sebevědomí. Když se mi líbil nějaký kluk, tak jsem si nakoupila hezké věci, aby si mě všiml, aby viděl, že mám na sobě něco hezkého. V pozdějších letech, a tím už se blížíme do nedávné minulosti, jsem si koupila nový kousek vždy, když jsem před sebou měla nějakou akci, divadlo, rande, dovolenou, nebo když jsem měla špatnou náladu a nákup oblečení měla být náplast na bolístku.

Upřímně se za to dnes už docela stydím, nejenom kvůli tomu, že je to nezdravý materialistický vztah, ale hlavně protože jsem si nedokázala říct ne. Ale před cca 4 měsíci jsem to začala už řešit. Vadilo mi, že stojím každý den před plnou skříní a mám pocit, že na sebe nemám nic hezkého a že potřebuju další. Samozřejmě jsem už v té době slyšela o konceptu capsule wardrobe, ale měla jsem pocit, že nemůžu být ten typ člověka, který by byl spokojený s malým počtem základních kousků, které můžu snadno kombinovat (ano, propašovala jsem vám sem definici). Ale přece jen jsem tomu dala šanci a řekla jsem si, že když si zkusím dát stranou jen to svoje nejoblíbenější oblečení, které nosím nejčastěji, tak se přece nic nestane. No a opravdu se nic nestalo. 

Za těch posledních několik měsíců jsem svojí přísahu párkrát porušila. Koupila jsem si svetr a černou halenku. Ale přijde mi, že to je za 4 měsíce dost slušný skóre, protože dřív bych za tuto dobu nakoupila průměrně tak 8 kousků. A určitě bych je vůbec nepotřebovala, a pak si za to nadávala. Další změna byla redukce a obměna mojí skříně. Z původních 40 kousků jsem teď na 27, protože například na spoustu triček jsem za tu dobu ani nesáhla, tak jsem je posunula do šuplíku, kde si schovávám věci na další sezónu. 

To je další důležitý bod, myslet sezónně, protože ty šatičky s ramínky vám v prosinci budou asi k ničemu. Hodně jsem si o capsule wardrobe načetla a všichni se shodují na tom, že úplný základ šatníku, který se nemění, bývají džíny, nějaká trika, košile, kardigan. Něco, co můžete nosit celý rok, nehledě na počasí. V létě k tomu akorát přidáte sukni, pár šatů a tílka. V zimě více svetrů, triček s dlouhým rukávem, punčochy.

Tenhle šatník mě strašně baví, a to z několika důvodů: 

1. Nemáte problém se rychle rozhodnout 

Zdá se to jako maličkost, ale jelikož všechno to oblečení krásně všechno vidím na ramínkách a nemusím se probírat velkým množstvím, tak jsem už ušetřila tolik minut po ránu a zároveň hysterických výlevů, že nemám co na sebe.

2. Ušetříte 

Tak tady je to asi jasné. Nenakupujete, neutratíte. A hlavně, když si později budete chtít koupit něco, co potřebujete, ať jsou to nové boty nebo pořádná zimní bunda, tak si můžete dopřát něco kvalitního a dražšího, protože jste našetřili dost peněz. 

3. Vyděláte 

Na tento bod jsem přišla poměrně nedávno, jelikož jsem nevěděla co s vytříděným oblečením, které jsem nosit už nechtěla. Věci, co nebyly v dobrém stavu, šly do koše na textil. Něco jsem rozdala po kamarádkách a mamce. Ale pořád mi zbývalo docela dost hezkých věcí, u kterých mi přišla škoda, jen tak je vyhodit a tehdy jsem přišla na chuť stránce vinted.cz (votočvohoz), kde můžete své oblečení prodávat. Mně už se podařily prodat 3 kousky a vydělala jsem na tom 500 korun.

4. Objevíte svůj styl

I tohle je vcelku logické. Když přestanete nakupovat v obchodních domech, tak už tolik nejste pod vlivem současných trendů, kterými výlohy praskají ve švech. Když jsem vytřídila moje poklady, tak jsem o sobě zjistila, že mám nejradši elegantní a čistý styl, ale občas do toho ráda vmíchám trochu punkové a klučičí prvky. Kdo by to byl řekl?! 

5. Ekologická stopa 

Nejdůležitější věc, ale v podstatě nás to vůbec nenapadne. Já mám celkem blízko k ekologickému životu, ale fanatická Lesana zase nejsem. Mám svoje priority. Nejsem velký fanoušek konzumace masa, protože mám ke zvířatům kladný vztah, ale neznamená to, že si nikdy nedám kousek kuřete nebo šunku. Spíš to jen omezuji na minimum. Podobně to je s oblečením, protože nejen sobecké důvody mě k tomu vedou. Je fajn vědět, že nepodporujete textilky v Bangladéši nebo Číně, kde malé dětičky pracují 24/7. Když už si budu chtít něco koupit, podpořím recyklaci v secondhandech nebo nakoupím u značky, která svůj podnik provozuje poctivě, všem řádně zaplatí a vyrábí způsobem, který nezatěžuje životní prostředí.

Snad nebyl článek příliš vyčerpávající a něco z toho vám přišlo zajímavé. Určitě nechci moralizovat, ale takový šatník mi přijde jako zajímavý experiment. 

Nikola