Pro sebe

Vzbudila jsem se s pocitem, že jsem fakt, ale fakt odporná. Proč jsou moje tvary takové a nemůžu s tím nic víc udělat? Mám velmi hubenou horní polovinu těla, ale ta spodní jakoby k tomu nepasovala. Široké boky a silnější stehna. Mám i strie a trochu celulitidu pod zadkem. Občas se sleduji jak pod mikroskopem a hledám sebemenší drobnosti, proč se nenávidět. 

Jsem sama sobě obrovským kritikem. Chci, aby mě lidé měli rádi, abych jim přišla hezká a sympatická. I když se občas tvářím, že mě názor ostatních nezajímá, není to pravda. Myslím že co se týče anorexie, ušla jsem nějaký kus cesty. Když jsem měla dřív pocit, že jsem tlustá, tak jsem hladověla nebo si pomáhala jinými prostředky. Asi vypadám, že o tom ráda mluvím, když o tom píšu na blog, ale není to tak. Stydím se za to, opravdu hodně. Ale nechci v sobě držet tajemství a chci ukázat komplexní obraz mojí osoby. Ubližovala jsem sobě nehezkým způsobem. Zavařila jsem svému zdraví a svému tělu. Zavařila jsem i svojí mysli a obávám se, že permanentně. Tak moc jsem se bála, že nebudu u lidí oblíbená. Byla jsem přesvědčena, že mě nemají rádi a začala jsem za to nenávidět sama sebe.

I když jsou ty "temné časy " za mnou, ptám se sama sebe, "jsou skutečně úplně za mnou? Zavřela jsem celou tuto kapitolu, nebo jen otočila list?" 

Myslím, že 70% mých dnů mám všech pět pohromadě. Připadám si sebevědomá, vtipkuju, nebojím se projevit a nosit to, co se mi líbí, nestydím se za sebe. A je to skvělý, protože nemám pocit, že mě něco táhne dolů. To se děje ve zbylých 30% mého času. Zjistila jsem, že to hodně pramení z toho, že se začnu porovnávat s ostatními. Chyba, chyba, dej si ránu přes prsty! Občas se ta zlá Nikola protáhne zákoutím mojí mysli a už to sleduje. "Kolik asi váží tahle osoba, možná je tahle velikost pořád ještě moc, měla bych mít XXS... Možná nejsem tlustá, ale jsem ošklivá, tak na tom stejně nesejde. Navlíkni si na sebe nějaký svetr, který ti schová jak břicho, tak ten tvůj ksicht.." 

Nemám ráda tuhle Nikolu. Nutí mě o sobě pochybovat, nutí mě se nenávidět a závidět ostatním. Mám chuť ji vzít a praštit s ní o zeď, a pak po ní dupat a křičet. Když už jsem z těchto emocí opravdu unavená, tak si to představuju a vlastně mi to celkem pomáhá. Pomáhá mi i být odvážná a vzít si to upnuté tričko, i když se necítím. Nebo nafotit fotografie. Tyhle vznikly v den, kdy jsem se cítila opravdu ošklivá. Řekla jsem si, že potřebuju vystoupit ze svého stínu a udělat něco, u čeho se budu stydět. A výsledek mi vystřelil náladu do raketových výšin. 

Pokud se někdy necítíte dostatečně sebevědomí, máte pocit, že nejste pro nikoho dost dobrý, zkuste být dobří sami pro sebe. Co vy opravdu chcete, záleží na těch věcech vám nebo si myslíte, že na ton záleží ostatním? Já tyhle fotky nadělila sobě. Možná se někomu nelíbí a jasně, že to ve mně nevyvolává pozitivní pocity, ale ani negativní. Mám z toho radost kvůli sobě, dělám to pro sebe a učím se neohlížet tolik po ostatních.