Vykopnutá z komfortní zóny

zdroj: pinterest.com

Přesně tak, ale vykopla jsem samu sebe. Zjistila jsem, že na moje poměry sem už delší dobu nevydala článek na blog. Šokující. Ale důvody jsou prosté, a jsou hned dva.

Změnila jsem zaměstnání. Mnozí z vás možná ví, že jsem skoro 2 a půl roku pracovala v prodejním stánku v obchodním domě (na toto téma dokonce vydala i nějaký ten humorný článek) a divila jsem se, že jsem to tam vydržela tak dlouho. Jistě, mělo to výhodu v tom, že v takovém prodejním stánku nebylo tolik práce. Člověk se mohl občas trochu učit, já tam při nudnějších směnách dala dohromady i nějaký článek na blog, což bylo velké plus. Ale upřímně, taková práce v obchodním domě chce opravdu silné nervy. Setkáváte se s různými lidmi, některými docela vychovanými, ale bohužel i s těmi, kteří slovo vychování asi ani ve slovníku nemají. Zažila jsem si i to, že návštěvníci obchoďáku házeli jídlo a pití po zaměstnancích. Proč? Asi protože to je velká legrace (MUHAHA)!

Přibližně před 2 týdny jsem začala pracovat v nové firmě. Samozřejmě, že jsem se ze začátku bála. Dělat něco úplně nového je pro mě vždycky hodně stresující, a proto jsem také tak dlouho zůstávala ve své bývalé práci. Nové pracovní prostředí je celkem děsivé. Noví lidé, cizí prostředí, nevíte, jaké tam jsou zvyky a harmonogram. Nehledě na to, že práce, kterou dělám teď, je VELMI odlišná od toho, co jsem dělala předtím. Musím ale přiznat, že i přes ten počáteční strach a obavy, mě ta práce zároveň moc baví. Konečně trochu uplatňuji znalosti z obchodní akademie a líbí se mi, že u toho trochu potrápím mozkové závity. Navíc je skvělý pocit, když se postupně učíte něco nového a ta práce má nějaký vývoj a výsledky. Takže jsem spokojená a to pozitivní převažuje nad negativním, což je velký úspěch!

Škola mi teď začala také zabírat více času. Radši si nebudu moc stěžovat na to, jak na prd náš rozvrh je a některé dny tam musím být od rána do večera. Na druhou stranu se objevily zajímavé předměty, jako Sbírky výtvarných děl nebo Literatura, což znamená, že se konečně dozvídáme více o umění, kultuře a budeme víc navštěvovat muzea a galerie.

A poslední věc, která je zcela mimo moji komfortní zónu, je tahle krutá a až moc dlouho trvající zima! Dlouhé 3 měsíce jsem se trápila i atopickým ekzémem, který mi ten chlad způsoboval. Až někdy v únoru, kdy jsem měla ekzém rozlezlý už skoro po celém těle, jsem konečně objevila krémy a kosmetiku, která mi s tím pomohla. Takže to zakončím na pozitivní notu..

...a to, že nic netrvá věčně, i ta zima už končí, v nové práci se otrkám, a i když jsem teď totálně vykopnutá z mé komfortní zóny, tak to nese vždycky i něco dobrého a třeba se to komfortní zóna trochu zvětší!