Třeboňské týrání nohou

Minulý týden jsme vyrazili do Třeboně, a to vše díky rodičům Petra, takže velké díky, jestli to čtete a ten název článku je opravdu jen vtípek, fakt!

Měli jsme krásných 7 dní v Chlumu u Třeboně, z toho jsem na kole strávila 4 dny. Považuji to za poctivý výkon, vzhledem k tomu, že jsem člověk, který na kole sedí maximálně 1 za rok. Bylo to ale naplánované šikovně.

První den jsme ujeli 50 kilometrů. Člověk by si řekl, že na první den to je celkem drsný, ale ukázalo se, že každý další den byly ty jízdy náročnější a tělo unavenější. Druhý den to pak bylo něco přes 30 kilometrů, s tím, že už nás jela polovina a bylo to tak asi lepší, protože ten den bylo kopců docela dost a já u nějakých měla už celkem problém, ale nějak jsem to zvládla! Když jsme se vrátili, tak jsme se připojili k ostatním, kteří byli v kempu na koupání, což bylo fajn osvěžení.

Středu jsme nestrávili na kolech, ale zajeli se podívat na Červenou Lhotu a odpoledne oslavili Petrovy 26. narozeniny, takže nemohl chybět dort, ze kterého prskaly jiskry a hraní deskovek, kterých dostal tento rok požehnaně (příští rok kupujeme skříň na deskovky, joo?!). Večer jsme zašli do restaurace Na Poště (je totiž na místě, kde kdysi byla pošta), protože na ni má Petr chlípné vzpomínky, a těmi vzpomínkami myslím pečená žebra a koleno, které jsou vyhlášené. A prý si to pamatoval správně, takže naši večerní návštěvu považuji za úspěšnou.

Ve čtvrtek jsem se bolestně vrátila na kolo, ale ukázalo se to jako moc fajn výlet, i když bylo horko, tak mě to moc bavilo, ujeli jsme zas něco kolem 30 kilometrů, zastavili se na malinovku a polévku, což je správná kombinace. Nohy se mi ten den už začaly barvit do různých odstínů fialové, zelené a modré, to protože se mi dělají velmi snadno modřiny a stačí se jen trochu bouchnout o kolo a je vymalováno. Večer jsme měli v plánu navštívit kostel, kde od 19 hodin večer dvakrát týdně dělají komentovanou prohlídku, takže jsem měla za to, že to bude poklidný večer. Chyba, protože přímo za kostelem zrovna probíhala pouť a my jsme se nechali zlákat na lavici! Pamatujete si z poutí na lavici? Já na tom byla naposledy snad někdy ve 13 nebo 14 letech, a proto jsem byla nadšená a nervózní zároveň. Pro Petra to byla dokonce premiéra a my jsme si to strašně moc užili. 

No a po tomto adrenalinu jsme si šli spořádaně sednout do kostela Nanebevzetí Panny Marie. Paní, která nás seznámila s historií kostela a vlastně i městečka Chlumu, mluvila moc příjemně a hezky se to poslouchalo. Řekla nám něco i o významných postavách ve Chlumu u Třeboně. Nakonec jsme se podívali i na oratoř, kde sedával František Ferdinand d'Estee se svou rodinou. 

V pátek jsme si udělali výlet na zámek Hluboká, který je opravdu velkolepý a architektonicky inspirovaný anglickou gotikou. Prohlídka byla asi hodinu dlouhá, ale utekla tak rychle a pokoje, které jsme viděli byly tak krásné, že to bylo hodně vjemů, které jsme museli rychle přijmout. 

No a večer jsme se jeli podívat na chatu do Soběslavi za mým milým rodičovstvem a mým miláčkem Rockym, protože nás pozvali na grilování, a tak jsme strávili moc fajn večer a chata se všem líbila a hlavně ten klid, který tam je.

No a sobota byla náš den odjezdu. Ráno se dobalovaly poslední věci, abychom v 9 mohli předat klíče od bydlení a vyrazili zpět, polovina skupiny do Liberce a my zase do Prahy. 

Copak podnikáte tohle léto vy? Já měla celý červenec pracovní a teď na konci srpna zas mám hodně volna, ještě za pár dní letíme do Turecka, takže si užíváme, dokud to jde a jsme za to rádi.