Turecko 2018

Na začátku září jsme se stihli ještě před začátkem školy (a mým posledním rokem) vydat na týdenní dovolenou, a to do přístavního Bodrumu v Turecku. Leží jen několik kilometrů od řeckého Kosu a Kalymnosu. Na dovolenou nás pozvali Petrovi prarodiče a jsme za to moc vděční, protože ten týden stál opravdu za to.

Z Prahy do hotelu Isis Goddess jsme dorazili někdy kolem půlnoci a vzhledem k tomu, kolik bylo hodin, jsme si dali jen drink a šli všichni na kutě. Další den jsem se já probudila do horkého rána, možná až moc horkého, a vyrazili jsme na snídani. Musím se přiznat, že z hotelové restaurace jsme byli všichni nadšení, protože výběr byl vážně obrovský a všichni jsme si vybrali, i přes naše (hlavně moje) specifické chutě.

Prostředí hotelu

U hotelu byl velký bazén, ve kterém jsem se já osobně koupala nejradši a hned za bazénem se nacházely schody k pláži, kde jsme se alespoň jednou nebo dvakrát za den chodili koupat k moři. Co mě také od pláže trochu odrazovalo, byla hlasitá hudba, kterou tam pouštěli z repráků a kvůli tomu se tam nikdy nedalo moc dlouho vydržet. Kdyby aspoň hráli něco, co se dá poslouchat, ale to oni zas né. Co se mi ale moc líbilo, byly pokoje. Tedy alespoň můj a Petrův, protože ne všichni z naší skupiny měli na pokoj takové štěstí. Ale já jsem s naším byla moc spokojená, byl prostorný, ve 2. patře s balkónem a ani nám tam nevlezl gekon, jako například Jirkovi s Wandou (i když jsem se je snažila přesvědčit, že je to odteď jejich kámoš a jmenuje se Bobby). 

Jídlo a pití

Prakticky všude po hotelu, u bazénu i pláže, byly bary. Některé bary byly lepší a některé horší. Například uvnitř hotelu byl lobby bar, který míchal moc krásné drinky, vždycky pěkně naaranžované. Potom v takové průchozí pasáži s různými obchůdky a cukrárnou stál takový menší bar, kde jsme si dávali pití hned první večer a za mě to byl teda nejsilnější gin a tonic, který jsem kdy ochutnala. Myslím, že tam byl možná jen gin a led a kapka tonicu nanejvýš! To mi stačilo, aby mě to do konce týdne odradilo od pití alkoholu a já tedy za celou naši dovolenou měla jen tři drinky. Gin a tonic první večer, jedno cuba libre přibližně uprostřed dovolené a neskutečně silné mojito večer předposlední. Tudíž jsem byla jediný člověk z naší party, na kom se all inclusive skutečně nevyplatí. A co se ještě týče toho pití, tak mě rozčilovalo, že v 80% barů nalévali veškeré pití (alkohol i džusy) do papírových nebo plastových kelímků.

Co se ale týče jídla, tak to bylo parádní. K snídani měli opravdu široké možnosti, různé druhy cereálií, jogurty, sušené ovoce, ale také čerstvé slané i sladké pečivo, vajíčka, saláty, mohli jste si sami zapéct tousty, atd. Obědy byly moje nejoblíbenější, protože měli naprosto fantastickou rýži a zeleninové omáčky a já se musela držet, abych si to nedávala úplně každý den! Naštěstí mě dostatečně rozptýlily i pečené brambory a mrkve, spousta sýrů a luštěniny. A nejlepší na tom všem bylo, že měli každý den na výběr minimálně z 15 druhů dezertů a ty teda byly asi úplně nejlepší a já si je dávala snad každý den!

Nákupy

Návštěva Gümbetu, kde jsme i konkrétně bydleli, byla fantastická. Vyrazili jsme jeden den po večeři na procházku a došli až do dlouhatánské ulice, kde to žilo nákupy a hlavně smlouváním. Bylo to docela vzrušující, procházet obchody, z každé strany na vás mluví prodejci a lákají vás na různé blbiny (občas jsem měla pocit, že by prodali i jejich vlastní oblečení).

Také jsme vyrazili přímo do centra Bodrumu, kde jsme se chtěli původně jít podívat na hrad, ale tam jsme se dozvěděli od místních, že hrad je v rekonstrukci a na 2 roky zavřený.

Výlety a zážitky

Za ten týden jsme kromě večerního nakupování v Gümbetu podnikli dva větší výlety, a to jeden do Bodrumu (původně na hrad), kde jsme si prošli část města, která se také hemžila obchody, restauracemi a cukrárnami. Já zde nakoupila nějaké koření a také keramický tácek pod hrnečky pro mamku a ségru a ostatní vesele smlouvali a nakupovali věci do zásoby na několik příštích let! Objevila jsem zde Café Beatles, kde to bylo nádherné, dokonce tam měli police plné gramofonových desek kapel ze 60. až 80. let! 

Den před naším odjezdem jsme vyrazili jen ve čtyřech do Efezu, což je velmi slavné zaniklé antické město, kde se nachází a postupně archeology odtajňují jeho zříceniny. Momentálně je město prozkoumáno asi z 20% a už dnes je to tam obrovské, ale hlavně dechberoucí. Viděli jsme velkolepou rekonstrukci Celsovy knihovny (přední fasády), Hadrianův chrám, terasovité domy a Velké divadlo, které fungovalo i jako prostor pro gladiátorské zápasy. 

Cestou z Efezu jsme se zastavili také v domě Panny Marie v Meryemanu. Poslední zastávka byla ve výrobně a prodejně tureckých/řeckých (je to velmi podobné) sladkostí a ochutnali jsme baklavu, halvu (které mi vůbec nechutnaly), ale hlavně lokum, který mi chutnal moc. Jedná se vlastně o takové měkké želé, které se vyrábí ze svařeného škrobu, želatiny a cukru a přidají se tam různé ořechy a ovocné příchutě, například granátové jablko nebo mandarinky, to byli moji favoriti!

Turecko jsem si opravdu moc užila, rozhodně je to místo, které stojí za navštívení, především kvůli atmosféře, dobrému jídlu a zajímavému zážitku z nakupování! :-D