O věčném hledání radosti
K tomuto článku mě inspiroval fantastický seriál Bojack Horseman. Jeho hlavní myšlenka se totiž točí kolem hledání radosti ze života, pocitů zadostiučinění, a spokojenosti sám se sebou. Je to ale tak chytře zaobalené do poutavých příběhů, které jsou někdy až drsně reálné, že to nikdy nepůsobí lacině. Myslím, že všichni v určité části života pochybujeme sami o sobě. O tom, jací jsme, jestli děláme dost, neděláme všechno špatně, a nebo jestli plníme naše předurčení. Ve větším či menším měřítku se s tím potýkáme, někdo prostřednictvím malých občasných konfliktů, jiní zase neustálým a nepříjemným hlasem uvnitř své hlavy. Je úplně normální, že si nejsme jistí tím, co děláme. Přátelé/naše okolí Já neustále pochybuji o svých schopnostech a zájmech, nepřipadám si většinou dost zajímavá pro své okolí, čímž se ocitám v malé pasti. Ta spočívá v tom, že pokud mám pocit, že okolí nebudu připadat jako super zajímavý člověk, tak s nimi radši nic nepodniknu. Tím se ale ochuzuji o trá