Nejlepší filmy roku 2018

Většinou dělá seznam těch nejlepších filmů z uplynulého roku Petr, alias Bedikk.  Ten se na to ale tenhle rok pěkně vykašlal, a proto jsem se rozhodla, že seznam toho nejlepšího (pro mě nejlepšího!) vytvořím já. Ano, trochu opožděně, ale přece jen je škoda nechat upadnout tyto filmy v zapomnění a neposkytnout jim aspoň poslední chvilky opěvování. Kdo ví, třeba vám tyhle snímky utekly, takže pokud jste něco z následujícího výčtu neviděli, tak to rychle utíkejte napravit!

5. Ready Player One

Přiznejme si to, Spielberg prostě umí dělat skvělé a líbivé filmy a má svůj styl. I když mám jeho filmy ráda, nikdy to pro mě nebyly naprosté srdcovky, ale minimálně ho mám spojeného se svým dětstvím a s 80's filmy, pro které mám velkou slabost. Tento film je z mého pohledu revival právě toho osmdesátkového stylu, který mu tak dobře jde. Je to trochu ironie, protože film je zasazen do blízké budoucnosti (roku 2045), ale jeho charaktery, hláškami, a tím, že 80's byly boomem pro příběhy se zaměřením na technologický pokrok, se nejde vyhnout tomu pocitu. Sledujeme příběh mladého Wadea, který utíká ze světa chaosu a destrukce, stejně jako většina lidí, do virtuální reality. Ve světě OASIS mohou lidé být tím, kým vždycky chtěli, a žít šťastnější život. Ale všechno má svůj háček a Wade se nevyhne problémům, které přináší druhá strana mince tohoto jinak dokonalého světa.

4. Dej mi své jméno

Technicky by tento film měl spadat pod filmy roku 2017, ale u nás se do kin dostal až v březnu roku 2018, a proto ho sem zařadím, protože by byla velká škoda, abych se o něm nezmínila. Film podle knižní předlohy "Call me by your name" je trochu jiná love story. Filmy o romantických vztazích mezi muži už v dnešní době nejsou něco tak neobvyklého, ale to, co mě na tomto filmu právě zaujalo, je celkové pojetí a pocit z filmu. Tento snímek jsou pro mě naprosté ztělesnění horkého léta a "la dolce vita". Jaké je lepší místo a čas pro románek, než Itálie v létě? 17letý Elia zde žije ve vile s rodiči, kam si jeho otec pozve 24letého amerického studenta Olivera. Ze začátku to vypadá, že se Oliver a Elia nebudou mít moc rádi, ale postupem času se ukazuje, že tato rivalita je spíš zástěrkou pro potlačovanou náklonnost a strach z něčeho "zakázaného". Film byl pro mě nejen esencí léta, ale také vášně a poblázněné hlavy z nové lásky a toho pocitu, kdy skutečně cítíte, že žijete. Krásné barvy Itálie a příjemná hudba od Sufjan Stevens už jen dotáhly snímek do dokonalosti.

3. První člověk

Co se týče filmů o vesmíru, tak jsem marná. Odmalička mě cestování na jiné planety fascinuje, a proto když je v kině cokoli v tomto duchu, nebo nějaké sci-fi, tak to potřebuji vidět. První člověk ale přináší mnohem víc, než strasti, které úspěšné cestě na Měsíc předcházely, ale servíruje divákům i příběh Neila Armstronga. Jeho život s sebou nesl hodně tragických zvratů, jako například smrt jeho dvouleté dcery, smrt některých přátel z NASA , a vůbec komplikované vztahy v jeho rodině. Armstrong byl ale ideální kandidát na cestu na Měsíc hlavně pro jeho velmi klidnou, občas i trochu chladnou povahu ve stresujících situacích. Režisér Damien Chazelle opět ukazuje, jak krásně umí vystihnout atmosféru skrz kameru, která je zde naprosto nepřekonatelná, ale hlavně zvuk, který je pro mě ve filmech vždycky naprosto zásadní, a tady vás už v prvních minutách doslova vcucne do filmu a nepustí. 

2. Bohemian Rhapsody

Co k tomu říct, všichni o tomto filmu mluví, Queen prožívá své znovuzrození skrz Bohemian Rhapsody a stal se z toho totální hype. Ale víte co, to vůbec nevadí! Nebudu na to alergická, protože tuto kapelu v naší rodině milujeme odjakživa, už jako malé jsme se ségrou trsaly na písničky od Mercuryho a já jsem strašně ráda, že tento životopisný film mohl vzniknout. Film se zaměřuje na vznik kapely a jejich zásadní momenty, až po Live Aid na boj s hladomorem v Etiopii, který se konal roku 1985 v Londýně (už o této události by se mohl natočit samostatný film). Freddie Mercury skutečně byl člověk, který strašně moc svým myšlením předběhl svou dobu, svým stylem života pobuřoval média a upjatou společnost, a jako umělec si získal obdiv milionů lidí. Celá kapela byla výběrem naprosto odlišných lidí, kteří dohromady fungovali jako jedna z těch nejikoničtějších kapel a hudebně neuvěřitelně nadaných individuií (Brian May jako kytarový mág, či Roger Taylor jako bubeník s úžasným rytmem a skvělým rockovým hlasem). Film se zaměřuje kromě kariéry kapely také na osobní život Mercuryho a jeho "coming out", ale také problémy s osamělostí a hledání sebe sama. Celý film je zakončen naprosto epickou a bravurně zreprodukovanou scénou z Live Aid, což je dnes považováno za jedno z nejlepších vystoupení rockové historie.

1. Psí ostrov

Omluvte mě, ale já jsem vždycky byla a vždycky budu ve své mysli 12letý kluk. Asi to zní divně, ale odmalička strašně zbožňuji psy (ano, já vím, že to víte, protože to pořád všem cpu!), ráda lezu na stromy, chodím na výpravy a nadšeně jezdím vlaky. Tohle je opět něco, co máme s mojí ségrou společné, a to touhu po dobrodružství! Tenhle film je pro mě totálním ztělesním mé dětské duše. Když se spojí umění Wese Andersona (režisér mého nejoblíbenějšího filmu) a příběh o zavržených psech, tak už můžu klidně umřít! Ale abych přestala plkat a trochu nastínila, o čem film je. Japonsko ovládla psí chřipka, a hlavy státu se rozhodnou pro velmi radikální řešení, a to odvézt všechny psy na opuštěný ostrov, který slouží jako skládka odpadu, kde zůstanou napospas svému osudu. Jsou zde ale lidé, kteří jsou proti tomuto rozhodnutí a tuší, že toto rozhodnutí není jen tak a musí být za tím něco víc. Situace se začne zajímavě vyvíjet, kdy se na ostrov dostane 12letý Atari, nevlastní syn starosty Kobayashiho, a hledá svého psa. Atariho objeví smečka pěti psů a pomáhají mu nalézt jeho čtyřnohého přítele. Už jsem zmínila, že animované filmy od Andersona jsou naprostou potěchou pro oči a pro duši?