Londýn 2019

Ano, nebyla jsem v minulém roce v Londýně naposled! Protože když jsme vloni odjížděli, napadalo nás ještě tolik věcí, co bychom chtěli vidět, a proto jsme se rozhodli, že vyrazíme i v následujícím roce. Strávili jsme v Londýně zase prodloužený víkend, protože se nám tato délka pěkně osvědčila. Ale tentokrát jsme nejeli ve dvou, ale rovnou ve třinácti lidech!

Přesně tak, jeli jsme celá velká parta a zabrali prakticky celý dům na Lushington Road. Ve čtvrtek večer jsme vyrazili a na ubytování se dostali až někdy po 23 hodině, takže jsme hned zalezli na kutě, abychom zvládli další den vstát v 7, a stihnout toho co nejvíc!

Páteční den jsem zahájila sama s Petrem jak jinak, než na snídani u Deliciously Elly. Řekla jsem si, že kdykoli budu v Londýně, tak jdu na snídani tam, protože to je prostě moje srdcovka, která je jen v Londýně. Dala jsem si ovesnou kaši s banánem, malinovým džemem a arašídovým máslem, a Petr brownie, k tomu ovesné cappuccino, a nakoupili jsme plnou tašku zásob, zpátky do Čech! Zbytek naší skupiny si zatím prohlížel Britské muzeum, které jsme my navštívili už loni, proto jsme si s Petrem udělali takové pohodové ráno na snídani, a pak se procházeli a bloudili v uličkách, a díky našemu bloudění objevili například budovu BBC, a nebo londýnskou pobočku Facebooku.

Ve 12 hodin jsme se sešli s několika dalšími členy naší skupiny a vyrazili na vlak, protože jsme před sebou měli návštěvu studií Harryho Pottera v Leavesden. Kde vůbec začít? Byť nejsem fanatický fanoušek Harryho Pottera (ale ráda to mám hodně), tak zážitek je to silný, a tolik věcí z natáčení nikde neuvidíte. Nastíním jen věci, které pro mě byly osobně nejhezčí. Naprosto krásně mají vymyšlené entrée. Posadí celou skupinu lidí do kinosálu (jedna skupina naplní menší kinosál), a promítá se vám povídání hlavních herců. V podstatě skládají úctu všem, kdo na filmech pracovali, protože bez kostymérů, maskérů, grafiků a já nevím, koho všeho ještě, by to nešlo. Ke konci snímku vstoupí do dveří hlavního sálu, a v tom se plátno zvedne, a před vámi se objeví stejné dveře do hlavního sálu. Ten je obrovský a krásný, a opravdu máte pocit, že jste se ocitli v Bradavicích! Celý komplex provází figuríny s kostýmy, předměty, které se ve filmech objevily, můžete se podívat na Brumbálovu pracovnu, Snapeovu učebnu lektvarů (která je mimochodem úžasně nasvícená, má to temnou atmosféru), podíváte se na Hagridův dům, můžete se podívat dovnitř domu Harryho v Zobí ulici, vstoupíte do Příčné ulice, která pro mě byla velkým zážitkem. U všeho kladen takový důraz na detaily, že to na člověka prostě zapůsobí. Mimo jiné jsme se mohli podívat i do bradavického expresu, nebo nasednout na Hagridovu (Siriusovu) motorku!

Zážitek, který byl vyvrcholením celé naší návštěvy studií, asi jen tak nezapomenu. Když jsme odjížděli z Leavesdenu zpět autobusem na metro, tak se přibližně minutu před cílovou stanicí nějaké dítě pozvracelo přímo u východu z autobusu! Podotýkám, že jediného východu z autobusu, takže jsme všichni museli ty zvratky přeskakovat.

Večer už jsme byli dost uchození, tak jsme si jen nakoupili nějaké dobroty a hráli večer na pokoji hru "Shit happens", kterou všem moc doporučuju!

Sobota byla nejvíc uchozeným dnem z celého víkendu (asi 26 tisíc kroků!). Chladné dopoledne jsme strávili na válečné lodi HMS Belfast, která je obrovská a určitě jsem jí neprošli úplně celou. Potom jsme vyrazili jen ve třech do Tate Modern. Měla jsem tam vyhlídnutou výstavu magického realismu za dob Výmarské republiky, a musím říct, že to bylo fantastický. Nádherné a poutavé obrazy jsme proložili ještě modernější výstavou, což byl "pokoj" umělkyně Jenny Holzer, která se snažila upoutat různými prohlášeními, točících se kolem lidských práv a válek, na obrazovkách, různě promítaných na světelných instalacích, na obrazech, dokonce na obalech od kondomů, apod. V galerii toho bylo nekonečné množství, ale bohužel jsme neměli celý den, abychom mohli tento obrovský komplex prozkoumávat.

Na oběd jsme šli opět jako loni do Five Guys, protože jestli Deliciously Ella je moje láska, tak Five Guys zase Petrova. Musím ale uznat, že jejich hranolky jsou vážně legendární. Zbytek dne jsme se procházeli po Covent Garden, podívali se do Boots, The Whole Foods, a taky do obrovského obchodu s komiksy, figurkami z her, seriálů a filmů. Po setmění jsme si ještě užili pohled na osvětlený The Eye of London a Westminster Abbey. Večer jsme zakončili v hospůdce The Masons Arms na Kensal Green.

V neděli jsme z Londýna odjížděli, ale měli jsme čas ještě dopoledne, proto jsme i s kufry vyrazili do The Science Museum, kde jsem si to moc užila, hlavně protože jsem viděla první telefon, a nebo modul Apolla 10, což mi udělalo velkou radost. Tím ale radostné nedělní okamžiky skončily, a na to přišlo dobrodružství. Měli jsme odjíždět po 14. hodině vlakem z Liverpool Street na letiště. Lístky jsme měli zaplacené přes aplikaci. Asi 20 minut před odjezdem vlaku jsme se dozvěděli, že vlaky tímto směrem nejezdí, kvůli rozbitým kolejím. Náhradní autobusová doprava ovšem trvala 2 hodiny, a to znamenalo, že nestíháme letadlo. Chvátali jsme tedy na metro, a cestou se snažili zjistit naše možnosti, netušíc, kam vlastně jedeme. Naštěstí se to vyřešilo tím, že jsme si vzali 3 taxíky (ve 13 lidech je dost těžké zajistit náhradní dopravu), a na letiště jsme to stihli včas. Když jsme se ale dostali přes všechny kontroly konečně k našemu gateu, tak jsme se dozvěděli, že letadlo bude zpožděno o hodinu. Strastné myšlenky jsme vyřešily jedním panákem na uklidnění. Z jedné hodiny se vyklubalo něco málo přes 2 hodiny, kdy jsme museli dlouho stát ve frontě u gateu, a ještě dalších 40 minut v letadle čekat.

Domů jsme se dostali kolem 23. hodiny večer, a musím se přiznat, že neděle byla celkem dobrodružná. Víkend byl ale stejně nabitý parádními zážitky a jsem moc ráda, že jsem zase mohla vyrazit. Příští rok už asi ale zvolím zase jiné místo, ať poznám zase trochu něco jiného.