tady niky

Tento článek není seznam nebo výčtem těch nejlepších kaváren v Praze, ale spíš přihlouplou úvahou, protože jsem unavená a prokrastinuji (teď by to chtělo kávu!), i když pár svých nejoblíbenějších kávových míst tady zmíním. Ne ale abyste mi tam pak všechno to kafe vypili! Poprvé jsem se setkala s kávou v podobě podivné černé husté tekutiny, kterou moji rodiče a prarodiče pili z takových těch komunistických řezaných skleniček (samozřejmě nerozbitných!), a jsem přesvědčená, že v téhle husté kaši ta lžička stála! Jednou jsem to i ochutnala a "BRRRRR, jak někdo vůbec může kafe pít?!" Ale pozor, ke konci střední školy jsem objevila kouzlo kaváren, byť jsme jich v Táboře neměli tehdy moc, alespoň těch dobrých, kde je člověku příjemně a voní to tam čerstvě namletými zrnky, a nejlépe ještě pečeným koláčem. Jedna či dvě obstojné se tam ale tehdy našly, a my s kamarádkami začaly posedávat nad hrnkem latte nebo cappuccina, a bylo to strašně fajn. V té době dokonce začaly hrozně