Moje kávová zpověď

Tento článek není seznam nebo výčtem těch nejlepších kaváren v Praze, ale spíš přihlouplou úvahou, protože jsem unavená a prokrastinuji (teď by to chtělo kávu!), i když pár svých nejoblíbenějších kávových míst tady zmíním. Ne ale abyste mi tam pak všechno to kafe vypili!

Poprvé jsem se setkala s kávou v podobě podivné černé husté tekutiny, kterou moji rodiče a prarodiče pili z takových těch komunistických řezaných skleniček (samozřejmě nerozbitných!), a jsem přesvědčená, že v téhle husté kaši ta lžička stála! Jednou jsem to i ochutnala a "BRRRRR, jak někdo vůbec může kafe pít?!" Ale pozor, ke konci střední školy jsem objevila kouzlo kaváren, byť jsme jich v Táboře neměli tehdy moc, alespoň těch dobrých, kde je člověku příjemně a voní to tam čerstvě namletými zrnky, a nejlépe ještě pečeným koláčem. Jedna či dvě obstojné se tam ale tehdy našly, a my s kamarádkami začaly posedávat nad hrnkem latte nebo cappuccina, a bylo to strašně fajn. V té době dokonce začaly hrozně frčet kávovary Dolce Gusto, a to se úžasně vyjímalo hned vedle našeho Sodastreamu, a já si doma mohla hrát na kavárnu!

No a pak jsem se přestěhovala do Prahy, a moje totální láska ke kávě se mohla pomalu začít. Nevěděla jsem, do které kavárny jít dřív, ale jsem si poměrně jistá, že kromě kavárny u školy Panos, kde káva nebyla nic extra, ale měly moc fajn croissanty, moje první kroky vedly do Mamacoffee ve Vodičkově ulici, což je mimochodem moje oblíbená kavárna dodnes (obzvlášť kvůli košíčkům ze slaného karamelu, moje nejbližší kamarádky ví!). Já si pamatuju, jak jsem z toho byla odvařená, protože to byl hrozně hezký prostor, nabitý lidmi a měli ty nejvíc roztomilé hrníčky na světě! A pro holku z Tábora to bylo tehdy terno, protože naše kavárny nebzučely pracujícími lidmi, neměly tam tak krásné hrníčky a latte art jsem do té doby viděla jen na obrázku na internetu! Do toho jsem si dala makový dort s třesněmi a byla jsem jejich. Později přibyly na mém seznamu další kavárny, jako třeba Alchymista, kam chodím hlavně kvůli jejich zahrádce, kavárna Místo, kterou mám blízko, a pro mě to je kromě dobrýho kafe i naprostý interiérový porno pro moje oči, a pak se přidalo i La Bohéme Café, které za mě dělalo nejlepší kávu v Praze. Dokonce jsem si koupila jejich kávová zrna, které si doma i melu, protože proč nebýt víc hipster, když chci pít výborný kafe? 

Ale můj naprosto průlomový objev v historii kávy je I Need Coffee na Palackého náměstí. Vím, že je tam skoro už 7 let, a je to mini-pidi prostor, takže je to převážně na kávu s sebou, a já kolem toho pořád jezdila tramvají a nijak jsem to neřešila. Teprve nedávno jsem tam vyzkoušela kávu, a od té doby tam byla už asi třikrát. V životě jsem nepila lepší cappuccino, mám dojem, že si dělají domácí mandlové mléko a na jejich kávovou směs myslím ve dne v noci, že už jsem dokonce vystalkovala, že zrna kupují od maďarského výrobce značky Casino Mocca, a budu si je tam muset koupit, protože jsem nikdy nepila lepší kafe!

Rozhodně nejsem na kávu žádný odborník, s pákovým to neumím, i když to asi tak složitý nebude, teprve nedávno jsem pochopila jak funguje french press, ale sakra mám z kávy radost a poznám, když je kafe dobrý. 

A jaká je Vaše historie s kávou? Jste spíš čajaři nebo kafaři?