Morava 2019

- května 23, 2019

Byli jsme na Moravě, a bylo nám krásně. Tradičně jezdíme na Moravu na podzim, kdy příroda kolem hraje všemi barvami. Tentokrát jsme ale vyrazili v květnu, protože se v obci Zaječí konaly Otevřené sklepy.

V pátek ráno jsme vyrazili na cestu, abychom se stihli naobědvat v Mikulově v restauraci Sojka a spol., což je naše tradiční zastávka, když jezdíme na Moravu. Milujeme celý Mikulov(e), pro jeho nádherné náměstí, zámek na skále, malebné obchůdky, příjemné restaurace, Svatý kopeček, kde máte město na dlani, a spoustu dalšího. Po skvělém obědě jsme se ještě prošli po městě, abychom trochu nasáli atmosféru a hezké počasí, na které jsme měli štěstí. Toho jsme využili a ještě zajeli do nedalekého Lednicko-Valtického areálu. Ten má samozřejmě nádherné a veliké zahrady, rozhlednu Minaret, ale všechny cesty vedou nakonec do cukrárny! A to platí dvojnásob, když jste na dovolené.

Po výletě a dostatečném posilnění nic nebránilo tomu, abychom vyrazili do Zaječí, kde jsme se ubytovali, trochu se prošli, a večer strávili ve sklípku. Tam nám byly celý večer doplňovány sklenky s vínem, takže jsme jedli a pili dosyta, a tak nějak jsme byli rádi na tom světě.

Sobota byla hlavní bod našeho programu. Od 10 do 19 hodin probíhaly Otevřené sklepy. To znamená, že vybraných 20 sklepů v obci je otevřených a nalévá vám jejich víno. My jsme to s Petrem pojali jako bojovku, protože kromě látkové kapsy se sklenicí na víno jsme obdrželi také mapu obce, kde byla zakreslena "stanoviště" a tabulku na razítka, která člověk ve sklepích může sbírat. Naše osmičlenná skupina začala velmi optimisticky, totiž na jednom z nejlepších sklepů (alespoň podle mě). Vinařství Pavlica bylo na skvělém místě, všechna vína byla skvělá, a hlavně měli i moravské koláčky a mošt z hroznů, pro který jsem se nejméně třikrát vrátila. Pak následovaly asi čtyři sklepy v jedné ulici. Tři z nich mi připadaly slabší, ten zbývající měl dobrá vína, a jeden z těch tří si napravil reputaci vynikajícími pomazánkami! Pro vegetariána je to na Moravě trochu těžké, protože všude jsou jen škvarky a škvarkové pomazánky, klobásy, ale občas někde překvapili s dobrým sýrem a chlebem. Po několika hodinách jsem se rozhodla, že si budu všude dávat jen Pálavu a Rulandské šedé, a porovnám je s ostatními sklepy. Na plné čáře to pak vyhrálo vinařství U Kapličky, na čemž se shodla drtivá většina z naší skupiny. Vinařství U Kapličky pak vyhrálo i ve všech mých pomyslných kategoriích. Nejlepší Pálava (slaďoučká!), dechberoucí výhled (jsou na kopci s výhledem na dlouhé vinice) a nejlepší jídlo (ochutnávka 8 druhů sýrů mě vystřelila do nebe!).

Zvládli jsme s Petrem 18 z 20 stanovišť, což považuji za malé osobní vítězství. Později jsme se odtrhli od skupiny, a šli se ještě podívat ke krásnému gotickému kostelu, a ke kapličce, kde jsme se na chvíli posadili na lavičku, a já spokojeně předla a vyhřívala se na sluníčku. Cestou k ubytování jsme naposled navštívili Pavlicu, kde jsem opět neodolala moštu. Vezměte mě na ochutnávku vín, a já skončím předávkovaná moštem!

V neděli ráno jsme sbalení vyrazili ze Zaječí, abychom se ještě stavili v Klentnici. Že jste o ní nikdy neslyšeli? Já také ne, ale po skvělém nedělním zážitku se tam musím vrátit. V Klentnici je Sirotčí hrádek,což je zřícenina a (jak jsem se dočetla) dominanta Pavlovských vrchů. Tam jsme úspěšně vylezli, a já si zase užívala tu výšku, výhledy a čerstvý vzduch. Samotný výhled by mě asi nasytil, ale proč si to ještě neosladit, když je v Klentnici VYHLÁŠENÁ cukrárna a penzion Café Fara. Kdyby jste viděli tu nádheru! A teď nemluvím jen o zákuscích, ale o celém prostoru. Nádherná zahrada s houpacími sítěmi vybízí k odpočinku s knížkou.