Síla zranitelnosti

-

Dala jsem si s novým článkem na čas. Nejen protože jsem byla rozptýlená důležitými událostmi (úspěšně jsem dokončila školu), a také novou prací, ale pustila jsem se do zajímavého experimentu, a to někdy na úplném začátku května. A dnes vám k tomu něco povím.

Všechno to odstartovalo jedním rozhodnutím, které nad mojí hlavou viselo už VELMI dlouho. Pustit se svých pomyslných mantinelů, které budily dojem ochrany, ale ve skutečnosti to byla tak trochu pouta, která jsem si na sebe sama nasadila. Mluvím tu o strachu z nových zkušeností, o strachu z neuznání, a především o strachu z názoru okolí. Mám pocit, že jsem se neustále snažila být s každým za dobře, zalíbit se všem, a řeknu vám, je to extrémně omezující. Netušíte, kdo jste. Hledáte se marně ve všem a čekáte, co vám z těch rolí bude nejlépe sedět. Ale nejde pořád hrát role. Byla jsem pořád v napětí, z každého setkání a různých aktivit jsem většinou brzy utíkala domů, abych byla v bezpečí, obklopena zdmi mého bytu, kde jsem nemusela řešit svou roli a sledovat se, jestli ji plním správně. 

Rozhodně to byla moje chyba, ne chyba mého okolí, cítím potřebu toto zdůraznit. Už jsem tím byla tak unavená, 24 let mého života, a já tápu v otázkách. Hledala jsem odpověď na svoje otázky, a trvalo to 24 let. Tak mě najednou napadlo: "Když nemůžu 24 let najít odpovědi na své otázky, není na čase změnit otázky? Či se na ně přestat ptát?"

Bum! Nevím proč, ale byla to neuvěřitelná změna, které jsem se bála. Opustila jsem svoje křečovité dotazy a hledání a pustila se na cestu zranitelnosti. Připadala jsem si neskutečným způsobem zranitelná, jen tak zahodit všechny svoje otázky a začít riskovat tím, že se vydám na neznámou cestu, cestu intuice a pocitů. Zahodit občas rozum a ego, a otevřít své srdce a nabídnout ho něčemu, co je nade mnou, nad námi (ať je to cokoliv, kdokoliv, každý máme něco takové). A to, co se nám může vrátit, je nekonečno.

Možná zním jako blázen, možná to někomu nedává úplně smysl, protože mluvím jen v náznacích, a to je všechno v pořádku. Je to jen zamyšlení, inspirace pro váš vlastní experiment, jak převrátit občas své myšlení. 

Krásné léto!

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jaký byl můj 3. trimestr?

-
Obrázek
  Jsem v cílové rovince, a čas se jakoby zastavil. S každým týdnem, ba i dnem cítím, jak toho zvládám méně a méně. Když teď strávím přibližně hodinu ve městě, musím si pak doma jít na hodinu lehnout, a spím jak zabitá. Dvojčátka se projevují víc a víc, cítím v břiše (které je opravdu obrovské) dvě malé bytosti, na které se ohromně těším, a zároveň mám strach z neznáma, a z odpovědnosti. Už nic nebude stejné. Už to nikdy nebudu jenom já. Pociťuji váhu (a i svou tělesnou váhu 😂) této skutečnosti čím dál víc. A zároveň se tomu snažím nějak odevzdat. Snažila jsem se být co nejvíc připravená, a uvědomuji si, že pro můj duševní klid je lepší vědět méně. A řídit se intuicí, až ty situace nastanou. Z konverzací s kamarádkami, které už děti mají, jsem vypozorovala příznaky typické pro 3. trimestr. Některé jsou relativně zábavné, jiné dost nepříjemné, ale ráda bych si je tu zaznamenala, neboť jednou na to budu vzpomínat, a budu ráda, že tahle etapa je už za mnou. 😁 1. Člověk se cítí jako velry
Další informace

O přátelství.

-
Obrázek
Nikdy jsem to neměla s  př á telstv í m  jednoduch é . Buď jsem si vybrala  špatn é   př á tele, nebo jsem j á  byla  špatn ý   př í tel.  Každop á dně jsem snad nikdy neměla  klidn é   př á telsk é  vztahy, i když jsem je vždy tak moc chtěla, asi jako  každ ý .   Na 1.stupni z á kladn í  školy byla parta holek,  kter é  se bavily t í m, když si našly nějak é ho člověka ve  tř í dě  a všem nakukaly nějak é  pomluvy o něm a postaraly se o to, aby se s n í m nikdo nebavil. Nakonec jsem i j á  padla za oběť a musela jsem ve škole poslouchat  ur á žky , že si nemyju vlasy a  dalš í  nesmysly,  kter é  tu radši ani nechci  rozmaz á vat. Na to přišly  sms   zpr á vy,  kter ý mi mě ty holky oblažovaly  několikr á t denně.  Doč í tala  jsem se v nich, že jsem zas*** p í ** a ať umřu a  různ é   dalš í  perly. Pamatuji si, že jsem pak měla ještě dlouho f ó bii z toho, když mi přišla  smska .   I na 2. stupni se našli lidi se sklonem k šikaně a obecně můžu ř í ct , že na z á kl
Další informace

Jaký byl můj 1. trimestr?

-
Obrázek
  Ke konci února tohoto roku jsem s velkým překvapením zjistila, že s Petrem čekáme miminko. Ano, v tuhle chvíli ještě v domnění, že je to miminko. Jak možná víte, pokud jste četli poslední článek, snažili jsme se asi 2 roky, navštěvovali Gennet, a nic.  Nadšení to bylo obrovské. Ale zároveň to přišlo ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně. Vzhledem k tomu, že jsme se dobré 4 měsíce nesnažili, a rozhodli se zaměřit na mé stěhování a novou práci, tak to bylo velké překvapení. A brzy přišla panika. "Co budu dělat? Zrovna jsem nastoupila do nové práce!" Tam jsem taky hned první den omdlívala, a pak byla asi týden doma, protože příznaky se spustily prakticky okamžitě. A hned na to přišla ta novina, že tam ale na ultrazvuku doktor vidí miminka dvě. "No ty vole!" Ano, to byla moje hlasitá reakce. 😁 A tak se z mého poměrně bezstarostného, mladého a zábavného života s mým manželem v Praze, stal život plný nevolností, zvracení, únavy, a to sama v Liberci.  Těch změn bylo str
Další informace