Jaký byl můj 3. trimestr?

 

Jsem v cílové rovince, a čas se jakoby zastavil. S každým týdnem, ba i dnem cítím, jak toho zvládám méně a méně. Když teď strávím přibližně hodinu ve městě, musím si pak doma jít na hodinu lehnout, a spím jak zabitá. Dvojčátka se projevují víc a víc, cítím v břiše (které je opravdu obrovské) dvě malé bytosti, na které se ohromně těším, a zároveň mám strach z neznáma, a z odpovědnosti.

Už nic nebude stejné. Už to nikdy nebudu jenom já. Pociťuji váhu (a i svou tělesnou váhu 😂) této skutečnosti čím dál víc. A zároveň se tomu snažím nějak odevzdat. Snažila jsem se být co nejvíc připravená, a uvědomuji si, že pro můj duševní klid je lepší vědět méně. A řídit se intuicí, až ty situace nastanou.

Z konverzací s kamarádkami, které už děti mají, jsem vypozorovala příznaky typické pro 3. trimestr. Některé jsou relativně zábavné, jiné dost nepříjemné, ale ráda bych si je tu zaznamenala, neboť jednou na to budu vzpomínat, a budu ráda, že tahle etapa je už za mnou. 😁

1. Člověk se cítí jako velryba 

Nemusíte nutně čekat dvě děti jako já, tohle je prostě univerzální pocit, i když přiberete 10 kilo nebo přes 20. Není úplně jednoduché dívat se na sebe v zrcadle, a vidět někoho, kdo vás sežral. 😁 A co si obléct na sebe? Co takhle pytel s vystřiženou dírou na hlavu a ruce?

2. Otékání nohou a rukou

Za mě nejhorší ze všech příznaků. Co jsem pochopila, tak by měl souviset s tlačením na orgány, protože váš milovaný potomek už nemá uvnitř vás moc místa, a výsledkem jsou oteklé kotníky, kopřivka, vaše kdysi ladné prsty připomínající špekáčky. A vy se už jen těšíte, až si zase budete moci nandat na ruku ten prstýnek, a vejdete se do svých tenisek.

3. Špatné spaní

Jestli ještě někdy uslyším hlášku, že bych se měla vyspat do zásoby, tak toho člověka asi odstřelím. Zkuste se celou noc otáčet z boku na bok, a přehazovat tu krosnu, co máte na hrudi. Navíc s každým pohybem se málem pozvracíte. Občas se i úplně pozvracíte. A pak usnete, a zase se vzbudíte, protože musíte na záchod.

4. Emoce, náladičky, neduhy

Byla jste vcelku klidná povaha? Ve třetím trimestru se zvyšuje pravděpodobnost, že se vaše tolerance bullshitu dramaticky sníží. A nebo vás úplná prkotina rozbrečí. Na vině jsou ty úžasné a magické hormony. A to ještě prý nic není, oproti tomu, co přijde v šestinedělí. Jupí. 

I přes tyhle všechny nepříjemnosti (to jsem raději nepsala o bolesti celého těla, a neschopnosti vyjít kopec bez hyperventilace) je ale ta poslední část těhotenství něčím magická. Alespoň pro mě, jelikož jiné potomky zatím nemám. Snažím se užívat plnými doušky momenty ticha, ranní jógu, dlouhé snídaně, svého partnera, procházky se psem. Učím se říct si co chci, a neomlouvat se pořád za to. A to je taková krásná lekce, a myslím, že by se to člověk měl pak učit aplikovat i dál v životě, když to půjde.

Já už mám před sebou jen poslední týdny této těhotenské zkušenosti, a jsem moc zvědavá, jaký bude život dál, a doufám, že vám o tom budu moci zase brzy napsat (snad). 

Přeju vám krásné poslední letní dny, a hodně síly do dnů podzimních a zimních.

(fotografie: Dana Feurichová, IG: mojima_ocima)

                                                                                                                                        Niky