tady niky

Poslední dobou je to otázka sebezdokonalování. Peču muffiny, učím se, snažím se vše stíhat a zatím vše vychází. A vzpomínám na léto, jak to bylo super, když jsem nic z toho dělat nemusela. ;) A co poslední dobou děláte vy? :)

Dnes jsem hodně přemýšlela o strachu. Existuje nepřeberné množství druhů strachu, strach z lásky, z prohry, ze smrti, z výšek, ze tmy...Ale všechny tyto strachy mají jedno společné: ztrátu. Při strachu z lásky se bojíme ztráty osobní svobody, strach z prohry symbolizuje ztrátu majetku nebo také úcty, obávaná smrt značí ztrátu milovaných, ztrátu pohledu na milované a známé tváře, že zapomeneme, jaké to je, když vánek ověje naši tvář.. Ale přitom život beze strachu není opravdovým a plnohodnotným životem. Kdybychom se nebáli, tak bychom si nikdy nedokázali vážit věcí, které máme, či jsou kolem nás, náš život by postrádal vášeň a touhu. Tak moc si neuvědomujeme, jak všechno zlé je pro něco dobré. Strach je palivo, které nás pohání kupředu a nutí nás se pro věci nadchnout, rozplakat, křičet a dupat. Beze strachu bychom byli jen schránkami, ale ne prázdnými, pěkně po okraj vyplněnými cynismem a nezájmem o život. Na druhé straně nebojácnost je jedním z nejsilnějších pocitů, ke

Říkejte si tomu jak chcete, pro mě to je magické období, i když s oblékáním je to pro mě po létu trochu šok. Každopádně se vždy těším, až navléknu svetříky, punčocháčky, upnuté džíny, kabátky, čepičky, budu popíjet černý čaj se spoustou citronu, péct koláče a štrůdly, chodit na procházky a vyzdobím si byt do podzimního stylu.

Dnes bych chtěla trochu mluvit o módě a oblékání. Mě osobně hodně ovlivňuje moje nálada a momentální rozpoložení, ale většinu času se snažím řídit toho hesla, aby to vypadalo vkusně a čistě a pro mě především pohodlně. Takže pokud netrávím víkend v rozcuchaném culíku, starém tričku a kostičkovaných teplácích, a nebo celý týden tak nějak nic nestíhám (v takovém případě volím klasiku upnutých džín, tílko a sáčko), tak si dávám celkem záležet a projíždím i fashion blogy, jak české, tak nějaké zahraniční. Co je nejdůležitější? Samozřejmě roční období. Miluji každé roční období, ale nejtěžší je přestup z léta do podzimu, tedy aspoň pro mě. Musím sundat lehké šatičky a oblékám huňaté svetry po dědečkovi. Snažím se ale dělat nějaké kompromisy a občas pár letních prvků zanechat i v podzimním outitu. A jaká je vlastně moje inspirace v oblékání? Tady je pár fotek outfitů, které se mi líbí nejvíc: Osobně mám nejradši jemné barvy, spíš roztomilé, nevinné a čisté linie s nádeche

Před dvěma dny jsem jela do Prahy kvůli nějakým záležitostem a taky navštívit rodinu a přítele. Udělala jsem si dva dny volno ze školy a vyrazila v kolem 10 ráno autobusem, směr Praha, Roztyly, odkud jsem se vydala na Pankrác za babičkou, kam chvíli po mně dorazila moje ségra. Po nějakém čase stráveném u babičky, jsme se sestřičkou vydaly na Hlavní nádraží, kde jsme se sešly s mým přítelem a vyrazili jsme na Žižkov, kde ségra bydlí a odtáhli kufr plný jídla, který jsem jí vezla z domova, a samozřejmě nesměla chybět vajíčka (jsem správný vesničan z Tábora). Sestřičku jsme opustili a zalezli do nedaleké hospody XT4, kde jsme popíjeli pivo. Po chvíli se k nám ségra přidala a přivedla i svojí kamarádku Zuzku. Po několika hodinách strávených v XT4 jsme se rozloučili a sami s přítelem se vydali ještě do jedné hospůdky "U Kacíře", jejíž název mě velice pobavil :-D.  Jelikož jsem ale potom byla velice unavená, tak jsme vyrazili na koleje na Strahově a ještě cestou se stavi

Chci křičet do světa, že jsem šťastná, že všechny problémy se mohou chytit za pacičky a odkráčet při západu slunce. A kdyby se náhodou vrátily, tak je obratem zase pošlu do patřičných mezí. Buďte šťastní, užívejte si každých minut s osobami, které máte nejradši a buďte sami sebou, protože aspoň vytřídíte lidi, co za to stojí a kteří Vás mají skutečně rádi. Snad jsem chmurným tvářičkám trochu přispěla ku štěstí.

1) To jsou ta rána předtím než jdu do školy./ Those mornings before I go to school (take a selfie) 2) Jak vypadají praxe ve škole + svačinka. :D / How my school practice looks like + little snack 3) Jak vypadá domácí citronáda u Potrefené Husy v Praze s mojí sestřičkou. / How the homemade lemonade looks like with my sister in Prague. A copak Vy v poslední době děláte? / And what are you lately up to? ;)

Takže ráda bych Vám ukázala kousek z mého světa a věcí, o kterých přemýšlím a které mě baví. Doufám, že Vás blog bude bavit a začnete ho třeba i sledovat. Jmenuji se Nikol, je mi 18 let a brzy se budu stěhovat do Prahy, kde budu pokračovat na vysokou školu. Momentálně studuji Obchodní Akademii a kupodivu mě to docela baví. Na blogu najdete něco z mého stylu, z mého vkusu jak hudebního, tak filmového a uměleckého. Také tu bude spousta osobních fotek, protože ráda fotím každodenní blbosti. :-) Snad se Vám tu bude líbit.