tady niky

Je to už 9 dní, co jsme přijeli z dovolené, ale mně to přijde, jako by uběhlo snad půl roku, co jsme byli v Chorvatsku. Upřímně jsem teď neměla moc náladu na psaní, což byl docela kámen úrazu, protože když mám špatnou náladu, tak se z toho většinou vypíšu, ale mně se nechtělo vůbec nic psát! Kupodivu dobrá nálada přicházela vždycky v práci, měla jsem alespoň pocit, že jsem k něčemu a neplácám se jen jako tuleň. Když už jsem u tuleňů, tak ti na dovolené nebyli. Ale lítali kolem racci. Všechno začalo 9.července večer, kdy jsme s Petrem sbaleni a připraveni čekali na dědu, který nás měl odvézt do Liberce. Tím připraveni a čekali myslím samozřejmě to, že jsme hráli na playstationu Zaklínače a nečekali jsme dědu tak brzy. Každopádně to bych zacházela do moc velkých detailů. Prostě ve společnosti dědy, Jirky (Petrův brácha) a Wandy (Jirkova slovenská priatel'ka) jsme odjeli odpoledne do Liberce, kde jsme s Wandou zaúkolované mazaly svačiny na celodenní cestu do Chorvatska. Leva

....Je to opravdu tak. Velká část naší populace se honí za dokonalostí. Když je někdo vyfotí a oni na některé z fotek vypadají jako člen Jedličkova ústavu, tak se zhrozí a touží vymazat fotku z povrchu zemského. Asi můžu přiznat, že i já patřím mezi ně. Neuveřejňuji svoje špatné fotky, to dá rozum. Mastné vlasy, pusa špinavá od čokolády, ale vypadám šťastně :-D Občas dokážu i postrašit. Přemýšlela jsem ale nad tím, proč se tak bojíme, aby tyhle fotky někdo viděl. Budou si všichni o nás myslet, že jsme oškliví? Vždyť nás každý den někdo vidí a nemůžeme svoje výrazy, pohyby a gesta kontrolovat každou sekundu. Přehnaná dokonalost je nudná a unavující. Vypadá nelidsky. Nechci vypadat jako nějaký robot. V klidu přiznám, že mám na čele jizvu, zlomený nos, který se moc pěkně pokřivil, a taky křivý přední zoubek. Proto se na většině fotkách objevuji se zavřenými rty. Ale občas mě už nebaví se tak moc kontrolovat, aby tam ty zuby, nos nebo jizva nebyly vidět. Můj chytrý výr

Rozhodla jsem se připravit seriál článků, které vám představí filmy s nějakým letním nádechem. Filmy o cestování, odehrávající se v létě...Chtěla jsem se vyhnout filmům, které jsou třeba zrovna v kinech, protože je i spousta lepších starých filmů, ne že by byla letošní nabídka špatná, ale já jsem trochu kritik, co se týče filmů a chci vám toho naservírovat prostě víc. Když tento článek čtete, tak jsem pravděpodobně už na dovolené, pěkně jsem si pár článků předpřipravila, jak je mým dobrým zvykem (frustruje mě, když dlouho žádný článek na blogu nevyjde) a až přijedu, tak tu bude s velkou pravděpodobností článek o tom, jak jsem se měla v Chorvatsku a co se tam tak v kostce dělo. 1. Wild (Divočina) zdroj: http://thelittlestwinslow.com/ Dobrá, dobrá, jeden z filmů je tedy novinka z kin, konkrétně někdy z května? Já jsem si ale nemohla pomoct a musela jsem tento film zařadit do mého seznamu filmů na léto. Myslím si, že k létu tento film bude neodmyslitelně patřit. Je to o cestě, o

Upřímně jsem ráda, když občas na víkendy vypadneme z Prahy a jedeme buď do Tábora, Soběslavi nebo na Dlouhý Most (u Liberce). Tentokrát to byl Dlouhý Most, protože měla být trojnásobná oslava svátku (Petr a Pavel). Takže slavil Petr, jeho maminka Pavla, která měla svátek minulé pondělí a Petrův dědeček. Celý víkend by se dal připodobnit k občerstvovacím orgiím, které jste mohli vidět v mém minulém článku. Ale pokusím se to shrnout i s aktivitami kolem, ať "nežeru".  Seděli jsme na gauči obráceně. V pátek večer jsme vyrazili autobusem z Prahy z Černého mostu, kde bylo tradičně narváno. Panika všude kolem. Lidi postávali se svými velkými bágly mezi nohama, pizzou v ruce nebo kávou z Ječmínku. V autobuse jsme sledovali Madagaskar 2, který jsem nikdy neviděla a přišel mi o mnoho vtipnější než první díl. Po hodinové cestě jsme vylezli v Liberci a jeli jsme na Dlouhý Most, který je asi 10 minut od Liberce. Čekalo na nás objetí a láska v podobě špaget s parmezánem. A pak je