tady niky

Asi někdy před rokem jsem přišla s nápadem na seriál, který by se jmenoval "Mých 10 nej měsíce..", ale samozřejmě, že jsem na něj zapomněla, jak už je mým dobrým zvykem. Teď jsem se rozhodla k němu vrátit a trochu ho poupravit. Přejmenovala jsem ho na ...(doplňte měsíc) láska a bude to o různých kategoriích věcí, co jsem si na daném měsíci zamilovala. Říjen je plný skvělých věcí, a proto jsem se rozhodla, že se k seriálu vrátím. Snad si seriál budete užívat a já snad nezapomenu tento seriál psát. 1. Pití Všechno je to o čaji. Na podzim vždycky začnu brát na milost i jiné čaje, než můj klasický černý s citronem, takže jsem teď pořád pila pomerančový, brusinkový, zázvorový s medem. Můj život začíná být vzrušující jízda! 2. Jídlo Prožíváme s přítelem takové lehce dietnější období, takže to není měsíc napěchovaný pochutinami, ale rozhodně si nejvíc užívám večeře. Chlebík, šunka, čajík. Takový večery mám ráda. 3. Filmy, seriály, kultura Říjen je napros

Tak jsem si jednoho krásného dne, tuším, že to bylo dnes, kdy byla zima a pršelo, uvědomila, že už jsem vlastně v Praze rok. Přemýšlela jsem, jestli mě to v něčem změnilo, jestli jsem se za ten rok tady něčemu naučila, nebo jen takové ty drobnosti, které lidi, co žijí v Praze budou znát. Tady je můj list. 1. Komu se nebude stýskat po rodině je z kamene. U mě to chodí ve vlnách, občas mám tolik starostí, že jsem ráda, že si se svojí rodinou zavolám, ale občas se mi po nich tak moc stýská, že v noci pláču třeba kvůli pejskovi. 2. Rozdávači letáčků, výběrčí na různé charitativní účely, žebráci, bezdomovci, vyhýbat se obloukem. Všechny tyto skupiny už mě alespoň jednou oškubaly, takže už jsem odolnější a s úsměvem odmítám- NEMÁM! 3.Chce to hodně trpělivosti, pokud někam na ulici chvátáte, tak počítejte s překážkovou (opičí) dráhou. K tomu se ani nedá moc říct. Praha je plná davového šílenství na ulicích. Všichni vám překážejí a jsem si jistá, že i vy překážíte jim. 4. Vše

Občas mám problémy být sama se sebou. A nemyslím tím jen to, že zrovna jsem sama doma, ale když je člověk jen sám se svými myšlenkami. Čisté a syrové já. Někdy mám pocit, že se lidé rádi zaměstnávají a obsypávají povinnostmi proto, že bez toho neumí žít. Někdo kdysi říkal (říkám to, protože nevím kdo :-)), že práce dělá člověka a je fakt, že se to stalo stěžejní částí našeho života. Řeší to otázku financí, lidí, se kterými se stýkáme, témat, o kterých se bavíme, jsme podle toho zařazeni do určité kolonky a řeší to náš čas, který máme nazbyt. Dost často se podle toho sami definujeme. Kdo jsi? Spisovatel. Kuchař. Majitel klubu...Možná, protože sami nevíme, kdo vlastně jsme. Nedokážeme to popsat jinak a jednodušeji, nechceme si s tím dát tu práci. A taky nevíme, jak trávit jinak čas. Ale co by se stalo, kdybychom byli jen se svým já? Znáte to, že když nemáte co na práci, tak se začnete nudit a užírat. Jasně, mít 14 dní dovolenou je něco jiného, to si zaslouženě hovíte někde na slun

Očekávání a automatické myšlenky okolí jsou strašné. Jak věta začíná spojením: , ,Očekával jsem.." nebo ,,Myslel jsem, že ty.." , tak to ve mně začíná vřít. Nechci začít článek takhle rozčíleně, ale čím více se nad tím zamýšlím, tím více se mě to osobně dotýká. Tohle je problém, který sahá na mnohem více témat, ale dnes konkrétně bych chtěla mluvit o očekávání od mladého člověka. Občas se od něj totiž čeká, že když je v těchto "rebelských" letech , tak nutně vymetá hospody, bary, pije, kouří a mohla bych pokračovat dál, ale všichni si další příklady asi umíme představit. Například prarodiče si tohle často myslí, ale snad každý prarodič považuje mladou generaci za partu násilníků a pijanů (jako kdybychom byli piráti nebo co :-D), ale myslí si to často i rodiče. Pak jsou tu ještě mí vrstevníci a tam odkud jsem já, to bývalo často tak, že pokud nepiju a nekouřím, tak úplně do party nezapadám. Takže jste vlastně v očích starších špatní, když si o vás myslí, že ži

Spousta lidí do toho občas spadne. Člověk má díky okolnímu vlivu takové nutkání. Nakupovat spoustu zbytečných věcí. Útočí tím na nás blogy, reklamy, recenze, youtubeři, ale i naši přátelé. ,,Tohle musíš vyzkoušet, kup si to taky, já si to nemůžu vynachválit!" A člověka to baví, chodit do obchodů, kupovat věci, o kterých si myslíme, že je to parádní úlovek, a pak se z toho radovat, asi tak dva dny. Pak nadšení opadne a my musíme koupit zase něco jiného, z čeho budeme radovat. Dělá to opravdu hodně z nás a kdo říká, že to není jeho problém, tak si to spíš ještě neuvědomil. Tento článek je asi spíš směřovaný na ženy, ale občas se tento problém týká i mužů, možná se jen liší to, co kupujeme. Já se s tímto problém čas od času taky potýkám, přiznám se, že když nevím co, tak se jdu podívat do obchodů s oblečením a často si něco odnesu, i když to nepotřebuji. Jenomže časem je toho člověk přesycený. Méně je více. A tímto zjištěním jsem si čím dál víc jistá. Neznamená to ale, že p

1. Co by bylo, kdybys byla na jeden den mužem? Vůbec nevím, asi bych šla na rande, abych viděla, jak to vypadá z pohledu muže. 2. Co by bylo, kdybys měla jen jedno přání? Bude to asi sobecké, ale abych já a všichni co mám ráda, byli šťastní a zdraví. 3. Co by bylo, kdybys viděla sebe samu ve 40-ti letech? Doufám, že bych byla spokojená s tím, co vidím. Kde v životě jsem, jestli dělám co mě baví a jestli jsem s člověkem, kterého miluju. 4. Co by bylo, kdyby sis mohla vybrat, ve které době žít? Já jsem ráda, že žiju v téhle době. Na světě se dřív děly strašně nemorální věci, které si dnes nedovolíme. Neříkám, že teď se špatné věci nedějí, ale aspoň v něčem je svět lepší. 5. Co by bylo, kdyby sis mohla vybrat, jak budeš vypadat? Dřív bych asi rozepsala milion věcí, co by mohlo být jinak, ale kupodivu jsem docela spokojená. Nějaké drobné úpravy bych neodmítla, ale jinak mám svůj vzhled ráda. 6. Co by bylo, kdyby sis mohla na týden vyměnit život s ce