Básnické střevo #4: Co nabídla světu.
Nemám už žádná slova,
schoval si je přede mnou.
Slyším je však zas a znova,
tak běžím za ozvěnou.
Nebojím se těch divných světel,
beru na ně dobrý zřetel.
Až osvítí mi rudě tvář,
budiž to má svatozář.
----
Zalézá mi pod kůži,
stává se teď krví.
Vrátí mi to, co mi dluží,
ukáže co umí.
Teď už se nemáš čeho bát,
teď jsi schopna letu.
Vem si svou bolest zpět,
tu co nabídla si světu.
Komentáře
Okomentovat