tady niky

Naše každoroční tradice byla dodržena i tento rok, a my opět vyrazili na podzim na Moravu. Tentokrát do Mutěnic. Krásně jsme využili prodlouženého víkendu, takže od 17. do 19. listopadu jsme se mohli nevázaně (p)opíjet a přejídat.  V pátek ráno jsme vyrazili ve velkém stylu, a to rovnou malým autobusem! Na oběd jsme se stavili v Hodoníně, kde jsme se najedli v restauraci La Rivolta. Jídlo skvělé, obsluha slabší. Já si dala můj oblíbený grilovaný hermelín se salátem a česnekovou bagetou. Odpoledne jsme dorazili k našemu penzionu, odložili věci a šli na průzkum okolí. Musím podotknout, že tento rok byla naše výprava o 18 členech. Na 7 večer jsme měli zamluvenou studenou večeři a degustaci vína ve sklípku u Zimolků. Studená večeře zahrnovala řízečky, sýr, šunku a slaninu, chleba, ale hlavně škvarkovou pomazánku. Já vůbec nečekala, že by mi něco takového mohlo chutnat, ale ukázalo se, že jsem si připravila do žaludku dobrý základ. Čekala nás totiž ochutnávka 21 vzorků vína

Vždycky jsem milovala oblečení. V pubertě jsem byla pyšná na svoji sbírku triček s vtipnými potisky a chtěla jsem jich mít hodně. Čím jsem byla starší, tím jsem víc toužila po hezkých kouscích (alespoň mně připadaly hezké), a co je důležité, zvedala jsem si novým oblečením sebevědomí. Když se mi líbil nějaký kluk, tak jsem si nakoupila hezké věci, aby si mě všiml, aby viděl, že mám na sobě něco hezkého. V pozdějších letech, a tím už se blížíme do nedávné minulosti, jsem si koupila nový kousek vždy, když jsem před sebou měla nějakou akci, divadlo, rande, dovolenou, nebo když jsem měla špatnou náladu a nákup oblečení měla být náplast na bolístku. Upřímně se za to dnes už docela stydím, nejenom kvůli tomu, že je to nezdravý materialistický vztah, ale hlavně protože jsem si nedokázala říct ne. Ale před cca 4 měsíci jsem to začala už řešit. Vadilo mi, že stojím každý den před plnou skříní a mám pocit, že na sebe nemám nic hezkého a že potřebuju další. Samozřejmě jsem už v

Po delší době jsem si pro Vás nachystala zase nějaký můj oblíbený recept, i když receptů, jako je tento, koluje po internetu obrovské množství. Všichni se zbláznili do veganské raw stravy a já bych upřímně ani jedno nezvládla striktně dodržovat. Dokážu být bez masa, ale bez sýrů nebo čokolády to psychicky nezvládnu! Ráda ale zkouším zdravé recepty a mám moc ráda netradiční chutě, moje chuťové buňky si to prostě žádají.  Už dlouho jsem chtěla vyzkoušet nějaké recepty od Deliciously Ella (pokud neznáte, tak je to britská veganská kuchařka a taky bussinesswoman, patří jí několik restaurací v Londýně a vybudovala za poslední 4 roky skvělou značku), protože vlastním všechny její kuchařky. Nejvíc mě zaujaly její sladké recepty, protože jsem velký milovník sladkého. Ale chtěla jsem začít něčím jednoduchým a z dostupných surovin, a proto kuličky z datlí, kakaa a mandlí byly skvělým začátkem. Recept jsem si maličko upravila, jak už to dělávám, a proto s čistým srdcem vám zde dnes předá