tady niky

Byli jsme na Moravě, a bylo nám krásně. Tradičně jezdíme na Moravu na podzim, kdy příroda kolem hraje všemi barvami. Tentokrát jsme ale vyrazili v květnu, protože se v obci Zaječí konaly Otevřené sklepy.  V pátek ráno jsme vyrazili na cestu, abychom se stihli naobědvat v Mikulově v restauraci Sojka a spol., což je naše tradiční zastávka, když jezdíme na Moravu. Milujeme celý Mikulov(e), pro jeho nádherné náměstí, zámek na skále, malebné obchůdky, příjemné restaurace, Svatý kopeček, kde máte město na dlani, a spoustu dalšího. Po skvělém obědě jsme se ještě prošli po městě, abychom trochu nasáli atmosféru a hezké počasí, na které jsme měli štěstí. Toho jsme využili a ještě zajeli do nedalekého Lednicko-Valtického areálu. Ten má samozřejmě nádherné a veliké zahrady, rozhlednu Minaret, ale všechny cesty vedou nakonec do cukrárny! A to platí dvojnásob, když jste na dovolené. Po výletě a dostatečném posilnění nic nebránilo tomu, abychom vyrazili do Zaječí, kde jsme se ubyto

Cítím, jak se třesu a myslím na to, že se třesu. A kvůli té myšlence se třesu ještě víc. Celý svůj život trávím hledáním svého smyslu, ale nedávno jsem tomu začala říkat hledání středobodu, a to protože je v tom drobný rozdíl, který dělá strašně moc. Ať mě moudrý jogín, který náhodou čte můj blog opraví, ale já mám pocit, že v józe se točí vše kolem středu. Střed je rovnováha, která je v józe důležitá, střed je propojení tělesného a duševního, střed je provádění bandhy (dechové cvičení, při kterém se vědomě zadržuje tok energie, aby při uvolnění proudil silněji). V životě také hledáme všichni svůj střed, což si ale pleteme s myšlenkou, že to znamená "mít všechno". Pro mě je indikátorem středu nalezení klidu. Když jsem napojena na svůj střed a konečně pro něj mám vše co potřebuji, třes se zastaví. Stejně to je i v jógových pozicích. Třesu se, což znamená energii a neklid, ale když se nadechneš a vydechneš a "pustíš se", nalezneš svůj střed. Já jsem se před něja